Tipy na zvládání mateřství: Jak si udržet radost a energii každý den
Jak být spokojenou mámou a nezbláznit se? Jak být spokojenou bytostí?! Člověk pořád hledá nějaké cesty, způsoby, pomůcky, věcičky, prostředky atd. k tomu, aby mu pomohly ke spokojenosti. Mám pocit, že někdy se prostě zasekneme v tom hledání „něčeho“ a přitom prostě zapomínáme být. Myslím, že jediný způsob jak být v pohodě a nezbláznit se, je najít tu pohodu v sebe sama.
Netlačit pořád na pilu
Představ si, že každé ráno vstaneš a hned běžíš, rychle si umýt zuby, vyčůrat, převléct se, nachystat snídaně, svačiny, děti, vyvenčit psa, políbit partnera…. Jedeš, běžíš, pospícháš jako na automat a ani nevíš jak, zase ležíš v posteli a přemýšlíš o tom, co vše si zase dnes nestihla udělat, nebo měla udělat jinak a hlavou se ti prostě žene jedna výčitka za druhou. Je to jeden nekonečný kolotoč.
Jak se člověk v takovém zápřahu může cítit v pohodě? Jak se může cítit spokojený? No, nemůže.
Pořád jen jedeme na výkon a šup šup, ať nepřijdeme pozdě, ještě dodělat tohle a ještě tohle, a v hlavě se ti honí nezapomeň, musíš, měla bys…. Kde je prostor na nějakou chvilku ticha…svobodnou, láskyplnou a positivní myšlenku? Kde se ztratil prostor, aby ses zastavila a dýchala?
Kdy naposledy jsi jen tak stála, dívala se na nebe a dýchala?
Dech je mocný nástroj
Dech uklidní a uvolní. Okysličí ti svaly, mozek, každičkou buňku, molekulu tvého těla. Je schopen přinést nával energie jak duševní, tak fyzické. Už jsi zkusila jógu nebo nějaké dechové cvičení? Pokud ano, tak víš, že je to nesmírně osvobozující pocit. Já osobně mám pocit jako bych létala. Moje fyzické tělo je lehké a moje duše ještě lehčí. Usmívám se jen tak, protože se nemůžu neusmívat. Normálně to fyzicky nedokážu ovládat. Prostě jdu a usmívám se. Usmívám se do nebe, na chodník, na lidi kolem sebe a moje dobrá energie proudí dál.
A to je fajn. Tak to má být. Potřebujeme šířit to dobré mezi sebou, obklopovat se dobrými lidmi a dobrými věcmi.
No jo, to všechno je krásné. Ale realita je realita a my pořád na pilu tlačíme a nedýcháme. Až do té doby, než nám tělo prostě řekne dost a zůstaneme v posteli.
Já musela zůstat v posteli třikrát v průběhu dvou měsíců, abych pochopila, že ne všechno je důležité a prostě něco musí počkat a čekat. A to hned na několik dnů! Vážně! Moje stavy byly tak nepříjemné, že už jsem uvažoval nad tím, že trpím chronickou únavou nebo vyhořením, nebo co já vím jakým syndromem. Prostě a jednoduše jsem jela a jela, až jsem dojela. A pak jsme týden spala a spala, a tak nějak, nevím ani přesně jak, jsem aspoň trochu moje milované děti hlídala. Ale jak se říká, všechno zlé je na něco dobré, a tak jsem se aspoň naučila rozlišovat důležité od méně důležitého, až po to nepodstatné. A je to už nějaký čas zpátky, takže jsem se už něco málo naučila o sobě a svých nový, starých prioritách.
Naučila jsem se, že nejdůležitější v mé rodině a v mém životě jsem já a podle toho se snažím řídit. Samozřejmě ne vždy se mi to daří, ale snažím se. A časem jsem si vytvořila zásadu tří „S“. Jsou v tom zahrnuta pro mě nejdůležitější součásti života.
Co to jsou ty tři „S“
Seberealizace
Jedna z nej nej nejdůležitějších věcí v životě a ještě důležitější v mateřství – seberealizace. Seberealizace je opravdu nesmírně důležitá v životě každé maminky, jinak začne ztrácet identitu a tím i radost a motivaci pečovat o jiné. Díkybohu, doby, kdy žena mohla jen vařit, uklízet a starat se o děti a domácnost jsou za námi. To znamená, že před námi je otevřený obrovský svět nekonečných možností. Je jich opravdu hodně, stačí se jen rozhodnou a jít za tím. Tzv. mateřská dovolená je skvělá doba na poznávaní sebe a zkoumání co vlastně od života chci. Co chci jiného než pečovat o dítě, domácnost a muže a popřípadě co v budoucnu může být namísto návratu do staré práce.
Dítě nás často „nutí“ trávit čas doma, a proto je opravdu důležité najít si nějakou činnost, která nás bude naplňovat. Něco co bude pečovat o naši duši. Hlavně teď, když začíná podzim a večery budou čím dál delší.
Já se od čtení knížek a studování všeho kolem dětí přesunula ke korálkování, vyrábění hraček, zkusila jsem si modelování, vrátila se zpět k sebevzdělávaní, začala konečně psát a nejnověji rozjíždím mateřské centrum a znovu začínám učit, tentokrát ty nejmenší. Není to zdaleka všechno, těch plánů mám ještě moc a moc.
Věřím, že všechno je možné, je důležité chtít, věřit si a prostě jít do toho.
Žádné výmluvy, žádné omluvy.
Sebezáchova
Jo sebezáchova. Vzpomeň si, jak jsi hlavně na začátku mateřství obětovala téměř všechno tomu malému uzlíčku. Jídlo, spánek, sprchu… No jo no, ono to někdy ani jinak nejde. To mi je jasné, ale jednou prostě přijde doba, kdy si musíš říct „A dost! Teď se jdu vyčůrat a chci tam mít klid.“
Nebo něco v tom smyslu.
Já pořád odkládala jídlo a spánek. Kolikrát jsem se až klepala hladem nebo jsem ani nevěděla jaký je den, protože mi to prostě z vyčerpání splývalo tak nějak vjedno. Takže jsem nastavila hranice, pravidla.
Prozradím ti moje dvě nedůležitější: Když jím, tak prostě jím a všichni čekají. Pokud to není opravdu akutní a nejde o život, nic neudělám, nevstanu od stolu, dokud mi nezmizí jídlo z talíře. Ale víš co? Prozradím ti další tajemství. Stejně vstanu několikrát, protože zapomenu přinést vodu na stůl, nebo něco podobného. To je však jediné, proč jsem ochotna vstát, nebo když některé z mých dětí potřebuje utřít zadeček. Hold kompromisy se dělat musí.
A druhé pravidlo je spíše pro mě. Je o spánku. Člověk byl prostě a jednoduše stvořen tak, že musí spát. Moc ráda bych tuhle potřebu v mém životě zrušila, ale bohužel to zatím nejde. Ne bez následků. Takže chodím spát v deset večer a někdy i dřív, když usnu s dětmi při jejich uspávaní.
Sebezáchova je prostě důležitá – chci být dobrá máma, žena, kamarádka, dobrý člověk a proto se musím mít ráda a pečovat o sebe.
Samota
Samota nesedí každému, ale většina maminek asi bude souhlasit, že i jen obyčejná vyjížďka na nákupy bez dětí (tudíž samota v autě a relativní samota v obchodě) je jednou z nejlepších událostí týdne. Sice je to možná smutné, ale je to tak. Pamatuji se, když jsem se skoro po dvou týdnech doma, po nemocích dětí a mých dostala na nákup. Normálně, ale úplně vážně můžu říct, že jsem prožívala jakousi euforii. Skoro jakoby jsem opustila vězení a znovu uviděla nebe, dýchala jsem znovu ten skvělý čerstvý vzduch. Bylo to něco úžasného, to ti řeknu.
Takže co ti tím chci říct? Najdi si čas pro sebe, třeba jen pár minut denně. Ono je to o maličkostech, které nás nestojí moc času, ale nabijí nás a dodají potřebnou energii být tou úžasnou a hravou mámou, kterou naše děti potřebují. Zařiď si nějaké hlídaní, domluv se s mužem nebo prarodiči, nech jim děti na hodinku, dvě, tři přes víkend a běž někam, kde ti je dobře.
Já osobně buď běžím někam do lesa, kde můžu dýchat a užívat si pro mě nesmírně důležitou samotu. Jsem tak trochu závislák na samotě. Nebo, vyrážím za nějakou kamarádkou, protože kamarádky jsou stejně, jak ta samota, pro mě nesmírně důležité. Ale popravdě, asi nejvíc ze všeho momentálně pracuji – vymýšlím a píšu. Protože to je to co mě teď doopravdy baví.
Samota znamená čas pro sebe. Udělej si ho, daruj si nejhodnotnější dárek, dárek času.
Co je důležité ve tvém životě? Jak bys ráda trávila svůj čas? Napiš mi jak pečuješ o svoji duši a co tebe dělá šťastnou.
Jaká pravidla jsi nastolila ty ve své rodině pro své dobro? Poděl se o ně na mé FB stránce Mateřské Galeje nebo ve skupině Každodenní Radosti Mámy. A pokud hledáš ještě něco víc, tak se přidej sem….
více na www.materskegaleje.cz
Zdroj foto: Pixabay.com
