Pořídila jsem si pejska – Tally♥

Ale najednou jsem na internetu uviděla to, jak v našem městě jedna paní daruje pejska, který je nějak křížený s jinými rasami a také je už starší. Přítel řekl, že pro něj jedeme. I když jsem si pejska přála, odmítla jsem. Mým snem totiž byla border kolie a mít ji už od štěněte, abych si ji vychovala a vycvičila úplně sama, od začátku.

 

A tak jsme se koukali na inzeráty na internetu a rozhodli se, že si border kolii pořídíme. Prošla jsem takových inzerátů snad stovky. Na jednu stránku jsem vložila poptávku po fence, border kolii. Za neuvěřitelných 10 minut mi přišla odpověď od jedné rodiny, že jednu takovou mají. Očkovaná, odčervená je a je připravená najít si nový domov. Po domluvě bylo rozhodnuto. Jedeme si pro ni! Za 3 dny! Nemůžu se dočkat.

 

Je pondělí, 7.1.2019 půl desáté ráno. Dělám vše pro to, aby mi čas co nejrychleji utekl, abych měla to nekonečné čekání za sebou. Učím se na zkoušku z práva, za chvíli si půjdu dočíst knihu, popíjím kávu a čekám, až mi paní pošťačka zaklepe na dveře, kdy mi má přinést invalidní důchod. Po té půjdu si vyzvednout nové léky do lékárny a nejspíše si zajdu po dlouhé době do CrossCafe v Havířově. Dlouho jsem tam nebyla, protože teď bydlím v Ostravě a mám na starosti jiné věci. Snad mi čas rychle uteče, protože už vážně nevím, co s mým natěšením mám dělat. Ať už jsou 4 odpoledne! 

 

Se sestrou jsme navštívili CrossCafe. Už s ní netrávím tolik času, co před tím. A hodně mi chybí. Víte.. vztah mezi dvojčátky je vážně úplně jiný. Vzali jsme si kávu s sebou, přijel pro nás přítel, nasedli jsme do auta a vyrazili za Uherské Hradiště.
 
Dvě hodinky cesty mi celkem utekly, pouštěli jsme si písničky, povídali si, já si četla knihu a Monča se učila zatím co přítel řídil.
 
Zaparkovali jsme před rodinným domem, vystoupili z auta a vyběhly a námi dvě border kolie, maminka a tatínek od naší Tally.
 
Chovatelé nás zavedli ke štěňátkům a dali mi do ruky Tally, naší fenku, která na nás čekala. Také jsme se seznámili s jejími rodiči, sestrami a bratry. Chovatelé byli vážně skvělí, poradili nám, dali nám veškeré potřebné informace, zkrátka všechno, co štěňátko i my potřebujeme. Rozloučili jsme se a vyrazili domů.
 
Cesta zpátky utekla ještě rychleji, než cesta tam, za což jsem byla neuvěřitelně ráda. S Tally vcházíme poprvé do bytu. Je vystrašená a nesvá. Ale to je pochopitelné. Ukázali jsme ji, kde má své místo, kde má misky s granulemi a s vodou, hračky. Za pár minut si už s novými hračkami hrála. Minutu od minuty je lepší a lepší. Zatím ji budeme venčit co 2,5 hodinky a postupně budeme časový interval venčení zvyšovat.
 
Je další den ráno. Noc byla lepší, než jsem čekala. Sice jsem se s přítelem moc nevyspala, protože nám Tally kňučela a nebo si chtěla hrát a také jsme chodili ven se na chvilku projít.
Uteklo pár hodin a Tally zrovna spí. Je úplně skvělá! Hraje si, šmejdí, chodí za námi jako ocásek.
 
Když se na Tally podívám, cítím se šťastná. Dokonce, když píšu tyto řádky, mám namále, aby mi netekly slzy. Mám splněný další sen, mám pejska, mám přítele a bydlíme spolu, navštívila jsem Paříž. Vše, co si přeji, se mi plní.
Začínám si uvědomovat, co pro mě psí láska znamená. Tuto lásku jsem necítila od té doby, co jsem přišla o Betynku. V mém srdci cosi chybělo a já jsem to konečně našla. Teď jsem šťastná zase o něco víc.