Strach a nejistota: Jak překonat obavy
Dnešní svět se rychle mění. Jsme ovlivněni výchovou, kulturou, médii, společností, trendy, vědou,… Ovšem platí jisté zákonitosti, které jsou neměnné, univerzální a nadčasové. Řešení veškerých našich problémů stojí na stejných zákonitostech. Pokud chceme v životě něčeho dosáhnout řiďme se přirozenými zákony, které jsou prověřené celou historií lidstva a platí a fungují stále. Výsledky, kterých chceme dosáhnout jim totiž podléhají. To, jak budeme jednotlivé zákonitosti používat, je na jedinečnosti každého z nás. Ovšem náš úspěch se vždy odvíjí od toho, zda jednáme v souladu s těmito zákonitostmi.
Zákonitosti, o kterých blíže učím ve Škole seznamování, jsou však opakem toho, s čím se v naší společnosti často setkáváme. Ukažme si pár nejčastějších příkladů:
1. Mnoho lidí žije v obavách. Mají strach z budoucnosti, ze ztráty zaměstnání, starosti o rodinu atd. Tato neustálá vnitřní nejistota lidi vyčerpává. Mají pocit závislosti a to oslabuje jejich schopnost vidět příležitosti kolem sebe. Vede je k udržování nezdravých vztahů s pocitem závislosti. Běžnou lidskou reakcí na strach ze závislosti je snaha stát se nezávislejším. Lidé se domnívají, že dosáhnou svobody, když se zaměří na sebe, na svoje já – co já chci, co mě baví, co jsou moje zájmy. Nezávislost je životně důležitá hodnota, ale nesmíme zapomenout, že žijeme ve světě charakterizovaném vzájemností. Ty nejdůležitější věci, které mají skutečnou hodnotu, vyžadují žít vzájemnost ve všem, co děláme.
2. Lidé chtějí všechno hned. Nechtějí čekat. V hmotném světe pomocí půjček můžeme mít skutečně věci dříve, než vytvoříme hodnotu, za kterou bychom si je mohli pořídit. Ale jak víme, nemůžeme si půjčovat do nekonečna. Navíc – tvrdě pracovat už dnes nestačí. Pokud chceme být dobří, musíme se neustále zdokonalovat, vzdělávat, musíme rozvíjet svůj intelekt a způsob myšlení, zvyšovat svoji kvalifikaci. Proces vzdělávání není krátkodobá záležitost. Jenže dnešní svět „to potřebuje“ teď! Podívejme se například na požadavky pro uchazeče o zaměstnání: VŠ, 5let praxe v oboru, ideálně bez rodiny a dalších závazků – pokud bychom měli splnit tyto požadavky, pak se zeptám: „A kde je náš život? Hodnoty?“ A rovnou si odpovím: „Pryč.“ Navíc nikdo moc nepřemýšlí nad tím, co bude za pět nebo deset let. Stejný princip platí i v případě našeho zdraví, vztahů, komunity…
3. Kdekoliv se objeví problém, vždy hledáme někoho, kdo „za to může“. Lidé nehledají příčinu u sebe. Málokdo má dost pokory a odvahy, aby převzal odpovědnost za problém a iniciativně ho řešil bez ohledu na nepohodlí, které mu to přinese. Z problémů obviňujeme ostatní, ale současně nám vyhovuje, když nám někdo radí, jak máme něco udělat. Potřebujeme poznání, že nejsme jen bezvýznamná kapka v moři! Jsme tvůrci a formujeme svůj život. Díky tomu ovlivňujeme také kvalitu života lidí okolo nás. Každý z nás by měl být užitečný. Tato zákonitost nás vede k akci a vlastnímu rozhodování.
4. Lidem chybí rovnováha. Žijeme ve stresu. Máme dojem, že musíme u všeho být, všechno stihnout, věnovat se naplno práci atd. A ve skutečnosti nám to hlavní uniká. Lidé s odstupem času zjišťují, že se věnovali věcem a investovali svůj čas pro něco, co nemá a nemělo v jejich životě prioritu.
5. Naše kultura nás učí, že pokud chceme v životě něčeho dosáhnout, musíme sami sebe stavět na první místo. Ano, pokud chci někomu pomoci, musím začít u sebe. Je to jako s nasazováním masky v letadle. Jenže mnoho lidí si „nasadí dýchací masku“ a žije dál v domnění, že v letadle mají problém jenom oni a nikdo jiný. Jsou zaměřeni pouze na sebe a své nejbližší. Přitom nejlepší příležitosti a neohraničené úspěchy čekají pouze na ty, kteří si místo pojmu „já“, osvojili pojem „my“.
6. Lidé touží být pochopeni. Přejí si, aby jim druzí rozuměli. S jakou komunikací se často setkáváme: Místo toho, bychom pozorně naslouchali a snažili se pochopit, co nám kdo říká, se často zabýváme tím, co odpovíme, co řekneme. Skutečný vliv získáme teprve tehdy, když druzí vycítí, že jsme ovlivněni tím, co nám říkají, tzn. že je chápeme, že jim rozumíme, že jim pozorně nasloucháme, že se neuzavíráme před jinými názory. Většina lidí je emocionálně příliš zranitelná na to, aby dokázali přijmout, co se jim ten druhý snaží sdělit. Naše společnost doslova prahne po porozumění a vlivu. Jenže náš vliv závisí na vzájemném porozumění a toho je možné dosáhnout pouze tehdy, když bude mít alespoň jedna strana vůli pozorně naslouchat.
7. Lidé neradi ustupují ze svého stanoviska. To znamená, že druhá strana bývá poražena. Pravdou je, že prohrály obě strany, jen ta první o tom ještě neví. Při řešení konfliktů v tom lepším případě hledají kompromis. Jenže při kompromisu většinou není plně spokojena ani jedna strana. Kompromisy nám brání v tvořivé spolupráci a nalézání řešení problémů tzv. „mimo čtverec“.
8. Lidé dělají to, co dělají druzí. Přirozeně se přizpůsobujeme převažujícím názorům, požadavkům a normám, k fungování společnosti je to dokonce do určité míry nezbytné. Problém je, že velmi často potlačujeme sami sebe, vlastní individualitu, povrchně přijímáme společenské role a zbavujeme se zodpovědnosti. Konformita vede k osobnímu úpadku. Pokud se podíváme na člověka jako na bytost, která je tělesná, má mysl, emoce a duši a porovnáme s tím, k čemu nás vede většinová společnost a trendy, pak zjistíme, že svoji bytost doslova mrzačíme ve všech oblastech. Postavíme-li svůj život tedy na neměnných principech, najdeme rovnováhu, kterou hledáme.
