Láska a štěstí, zrada a neštěstí. Naděje a láska!
Předem blogu chci ujasnit, že je to pravdivý příběh, změnila jsem jména a možná mi utekly už nějaké detaily, je to už řada let, co jsem ho slyšela…
Napíši příběh jedné ženy, ať už je silná nebo ne – to nechám na vás, každopádně mě tento příběh ovlivnil a vždy když jsem v úzkých a říkám si, že to není možné, že to dál nejde, tak mi pomůže…
Bylo jedno děvče, mělo rádo kluka, chvíli spolu chodili a pak ji kluk řekl ,,už tě nechci”. Děvče plakalo a takhle jednou večer při dámském dýchánku řeklo ,,já jsem z toho nešťastná, já se snad zabiju” (myšleno s nadsázkou). V tom se do debaty přidala starší žena, říkejme ji třeba Eva a říká ,,to je blbost, čeká tě ještě spousta lásky jen to teď nevidíš, něco ti povím, tak poslouchej”.
Eva byla mladá a první lásku, kterou potkala si vzala. Žili krásný život, manžel byl úspěšný, docela slavný ve sportovním odvětví. Pořídili si luxusní barák, auta a najednou se narodila Lucinka. Eva byla šťastná, vše šlapalo tak, jak má. Krásný pohodový život. Její muž začal více pracovat a chodil pozdě domů, brzo ráno zase vstával. Když bylo Lucince asi rok a půl, Eva zjistila, že je opět těhotná. Za 9 měsíců se narodil Mareček. Opět záplava štěstí, radosti a spokojenosti. Ovšem Evy manžel chodil stále pozdě domů. Když byl Marečkovi asi rok a Lucince přes tři, vraceli se z procházky domů a když odemkla barák, uviděla všude zabalené tašky. Nechápala, co se děje. Manžel vykoukl z ložnice, popadl tašky a řekl ji, že odchází a už se nevrátí. Nechal ji se dvěma malými dětmi, bárákem, který vyšel na nemalé měsíční náklady a s dvěma auty.
Absolutně ji to položilo.
Nechtěl s nimi mít nic společného, ani děti si nepůjčoval. Pomáhali ji jen její rodiče. Jednoho dne se rozhodla, že to vše skoncuje a definitivně. Děti dala k babičce, napsala dopis na rozloučenou, který nechala v baráku a vydala se na nějaky most. Dlouho tam prý seděla a přemýšlela, co udělá. Nakonec se vzpamatovala a uvědomila si, že už jen kvůli dětem to takhle nemůže skončit, že je tady nemůže nechat. Vše se vrátilo do normálu, Eva tvrdě dřela, aby vše poplatila. Prodala auta a chvíli bylo z čeho žít. Netušila, kde si najde jinou lásku, nikam nechodí, nikdo se o ni nezajímá. Podala si inzerát s tím, že se určitě nikdo neozve, anebo to bude strašné divadlo. A za týden ji zvonil telefon, volal ji pán a prý zněl docela normálně. Domluvili se na kávě. Když přišel den onoho rande, Eva se upravila a vyrazila za pánem na kávu. Říkejme mu Ondra. Když Eva Ondru uviděla, tak jen pro sebe konstatovala, že toto asi neklapne a proč sem vůbec lezla. Byla zvyklá na upraveného muže v košili s hezkou tváří a tohle prý nebyl on. 🙂 Nicméně káva proběhla, dlouho si povídali. Další den ji hned volal a jestli může jít na kávu…a tak dále a dále… Žijí spolu dodnes = cca 10 let určitě.
Pro mě je tento příběh důležitý, jelikož mi vždy připomene, že i ta nejhorší situace má vždy východisko a nikdy nevíte, co čeká zarohem. Chtěla jsem se s vámi o něj podělit. Třeba některé pomůže v těžké situaci….
PS: ,,Evo” jesti to někdy najdete, budete číst, nezlobte se, ale opravdu je to jedna ze stěžejních věcí, které jsem slyšela.
Zdroj foto: Pixabay.com
