*heart**heart**heart*Irena Nováková Kafková je žena, která žije a šíří dál odkaz svého muže, Vladimíra Kafky, mimořádně nadaného akademického malíře, který pomáhal lidem po více než čtvrt století v nejtěžších životních situacích nalézt smysl svého života, uzdravit se z těžkých nemocí, ale také provést je neuzdravením. Ve vašich rukou vznikla kniha Mapa duše, mapa života, jež je složena z Vladimírových nejsilnějších vyřčených názorů, které mají nesmrtelnou platnost. Je to malá bible, knížka, kterou kdekoliv ji otevřete, najdete odpověď na svou otázku. Mapa duše i mapa života je složitá i jednoduchá, ale ta ženská mapa i duše je možná hlubší, intimnější….
*heart**heart**heart*TÉMA – TÍHA ŽENY
A nyní je to jen na Vás… ženy vydrží víc? Co je na tomto pořekadle pravdy? Máte ten pocit?
Těžko říct, nikdy jsem v této úrovni neuvažovala. Ženství a mužství beru jako dvě entity, které se mají ve svých odlišnostech přirozeně doplňovat a prospívat tak vyššímu celku, nikoliv se vzájemně poměřovat. Je pravdou, že ženy obyčejně mívají jemnější vyciťování, díky němuž lépe rozlišují a rozpoznávají vnitřní sdělení. Obvykle také intenzivněji milují a dokážou tak svým vyvinutým citem pro krásu povzbuzovat život na mnoha úrovních. Ženy, které si naplno uvědomují své ženství i svou hodnotu ve stvoření, udávají tón životu. Vladimír říkával, že pravou úlohou žen je zušlechťovat okolí, povznášet ho svým bytím ke kráse a udržovat tak otevřené spojení se světlem, zdrojem všeho života. Žena pro něj byla branou ke světlu. Světelným zakotvením muže a oporou potřebnou pro jeho tvůrčí působení. Muž měl na oplátku ženu ctít a chránit. S touto jeho tezí bezezbytku souhlasím. Určitě to ale neznamená, že bychom kvůli tomu měli v ženství mylně spatřovat slabší pohlaví! Muž není silnějším pohlavím, ale pohlavím hrubším, stejně jako ženství není slabším, ale jemnějším druhem. Pakliže ženství a mužství funguje v dokonalé symbióze, kdy jeden vychází z druhého a navzájem se doplňují v harmonii sehraného celku, má to nedozírně pozitivní vliv nejen na oba přímé aktéry, ale i na jejich okolí a ve velkém měřítku z toho má prospěch celé stvoření.
Kde má duše hranice? Čili, kde máme zpozornět, když nám začne blikat právě kontrolka… kde?
V rámci „plánu duše“, který jsme si před svým zrozením na pozemský svět dobrovolně zvolili, nemáme ve spektru prožívání žádné limity. Ateliér života nám bez ustání poskytuje veškeré kulisy i plný prostor jeviště pro hru, jakou si zde chceme zahrát, abychom při ní mohli do detailu zjistit, kým vlastně jsme. Dokud nás tu baví být a tvořit, můžeme si prožívat, co chceme, klidně třeba různými způsoby jedno a totéž pořád dokola. Zabliká-li ovšem zmiňovaná nouzová kontrolka, není radno ji podceňovat. V takové chvíli je moudré zastavit se a uvědomit si, jakou roli právě teď hrajeme i zda je s námi v přímém souladu, či nikoliv. Ostatně všechny nemoci i nepříjemné životní okolnosti, se kterými jsme dennodenně konfrontování, jsou vždy hlasem naší dlouhodobě odmítané duše, která nás jejich prostřednictvím volá k návratu domů, do sebe. Pokud tuto její naléhavou výzvu nevyslyšíme a zazdíme ji svojí činorodostí, podřízením se nárokům vnějšího světa, falešnou kázní, nebo čímkoliv, co přijde našemu rozumu mnohem důležitější než naše vnitřní touhy, nemusí to pro nás dopadnout zrovna ideálně. Nebuďme tedy vůči sobě hluší, pakliže se naše duše hlasitě dožaduje změny. Nečekejme, že se to celé samo nějak vyřeší, nebo že snad z nás někdo jiný sejme osobní zodpovědnost. Požadovanou změnu musíme provést my, a to v našem vnitřním nastavení. Pak vnitřní kontrolka ukončí svou signalizační činnost.
*heart**heart**heart*OKRUH TÉMA – RŮST ŽENSKÉ SÍLY
Kde je podle Vás ten nejhlubší a nejsilnější pramen ženské síly?
Jak my ženy, tak pochopitelně i muži, v sobě disponujeme obrovskou vnitřní mocí, kterou jsme pro cesty všemi světy dostali do vínku jako nejvyšší dar od našeho stvořitele. Možná vás neudiví, že tato síla se nachází přímo v našem srdci a projevuje se prostřednictvím citu zvaného láska. Všechny cesty k spokojenému a zdravému životu zkrátka vždy vedou skrze naše srdce. V konečném důsledku je jedno, jakou formu léčivé lásky pro sebe nakonec zvolíme, protože tento všelék je přítomen úplně všude a v neomezeném množství. Někdo ho intenzivně vnímá přímo uvnitř sebe, jiný ho spatřuje ve svém rozpustile hravém dítěti, další se s ním setkává v chrámu zeleného pralesa nebo při oblíbené meditaci. Na ostatní působí třeba prostřednictvím duchovních knih, náruživého tance, výtečného jídla nebo ho shledává v očích milované bytosti. Síla lásky nemá hranic. Doporučuji ji vnímat naprosto ve všem a v každičkém okamžiku našeho bytí.
Kdy se vlastně z dívky stává žena? Jak chutná ta proměna? U mě to asi nebyla maturita, ani svatba, ale porod… tehdy se ze mne stal někdo úplně jiný.
Z duchovního hlediska mi přijde významné hlavně období puberty, kdy se z dítěte stává dívka či mladík a dochází tak k otevírání vědomí, které prozatím dlelo uzamčeno pod bezpečnou ochranou rodičů. Od této doby se každý jedinec stává zcela zodpovědným za své uvažování i chování a navíc dostává příležitost proměnit všechny své doposud poznané prožitky z minulosti směrem k lásce a kráse. Záleží jedině na čistotě jeho úmyslu, tedy ještě nezrozeném vědomí. Co se týče působení ženství nebo mužství v našich životech, každý z nás jsme jedinečný originál, a tak ho prožíváme mnoha rozličnými způsoby. Někdo se ho může dotknout při prvním zamilování, někdo při svatební noci, někdo při narození potomka, někdo při setkání s tím pravým protějškem. Já si své skutečné ženství naplno uvědomila až poté, co mi život do cesty přivedl Vladimíra.
To věčné téma sebelásky! Jak proboha umlčet toho vnitřního škodiče, který nás přesvědčuje, že za nic nestojíme?
Neumlčovat ho, ale přijmout ho a s ohromnou láskou ho obejmout J. Pozorně si vyslechnout, co nám vlastně přišel sdělit, poděkovat mu za toto příhodné připomenutí a přivítat ho uctivě ve svém nitru. Každý rádoby škodič totiž není nic jiného, než naše nepřijatá část sama sebe. Je to věrný odraz toho, jak se chováme ke své duši a ke svému životu. Teprve když „vnitřního škodiče“ začneme milovat, začne se i on před naším zrakem proměňovat v zářnou krásu a v ohromný potenciál živoucí energie. To je láska a sebeláska v praxi! Nezapomínejme, že láska je naše podstata a jediná pravá skutečnost. Je v nás obsažena, a pokud jsme na ni napojeni, přirozeně víme, kým jsme, i jak máme žít a milovat. Láska je neomezený tvůrce, který spojuje a povzbuzuje nejen nás lidi, ale také veškerý život ve stvoření. Snažme se ji tedy v sobě zahlédnout každou vteřinou našeho života a neobávejme se ji odvážně projevovat. Nehledejme ji marně ve vnějším světě, nečekejme, zda se někdy sama od sebe dostaví, místo toho ji nechme rozkvést v sobě, ve svém srdci, kde je její pravý domov.
*heart**heart**heart*OKRUH TÉMA – MATEŘSTVÍ
Kapitolou samo o sobě je mateřství, mimořádně emočně náročné do obou extrémů, maminky si často sahají na dno, protože musí často zvládat všechny role, včetně té živitelské. Když už nemůžu a vyčerpání je takové, že necítím nic už ani k dítěti – extrémní, ale nikoliv vzácné, co pomůže?
Těžko mohu mluvit za druhé, ale vím, co pomáhá mě v okamžicích, kdy cítím počínající náznaky stresu, chaosu nebo ztráty orientace. Zastavit se, zhluboka se prodýchat a vědomě zpomalit. Uvědomit si, že vše je v absolutním pořádku tak, jak je, akorát já o tom ztratila povědomí a nechala se zbytečně vyvést z vnitřního rytmu. A tudíž zapomněla, že já jsem ten, kdo řídí svůj život a ze svého nitra pojmenovává to, co venku vidí a vnímá. Život vždy funguje směrem zevnitř ven. Stačí si to jen připomenout a podle toho dál konat.
Prožít si ještě jeden den ze své minulosti s plným vědomím, že žiji pevně daný den z minulosti, Irenko, který by to byl?
Renatko, já tímto způsobem neuvažuji. Vím, že čas v našich životech nehraje až tak velkou roli. Vladimír vždy tvrdil, že my lidé jsme součástí jednoho obrovského celku, jednoty, která žije v různých úhlech perspektiv, a navzájem se zrcadlí v mnoha časoprostorech současně. Lišíme se pouze jinou frekvencí vibrace a odlišným stupněm vědomí, jinak jsme všichni vším, jedním, jednoDuše jedním Duchem. Jsem s ním zajedno. V tomto mnohorozměrném celku má každý náš osobní prožitek své opodstatnění i svůj nezanedbatelný význam. Umožňuje nám zažít, poznat, pochopit, někam se posunout, vyvinout se, dozrát, proměnit naše vědomí. Vše má svůj specifický význam. Ve svém životě ničeho nelituji a nemám potřebu nic zpětně měnit. Jednak vím, že jsem to byla já, kdo dával svému životu jasné pokyny a také vím, že vše, co jsem tu prožila, ať je to radostného nebo smutného charakteru, je už navždy moje. Je to moje vlastnictví, moje součást, jsem to já. A patří to mezi ty nejcennější dary, které si jednoho dne vezmu sebou zpět do svého neviditelného domova.
Zpětným ohlédnutím, co byste sama svým dětem nahradila, zažila s nimi víc, a co byste nechala úplně být, protože to tehdy nebylo vůbec nutné… kdyby byl možný ten návrat do minulosti.
Odvolám se na svou předchozí odpověď. Na svém životě i vztahu k dětem bych neměnila nic. Vím, že jsem v každém jednotlivém okamžiku svého bytí činila to nejlepší, čeho jsem v dané situaci byla schopna. Jistě, nebylo to vždy výhradně zalité slunečním světlem, určitě jsem napáchala dost nevědomých chyb a přivedla nás společně do situací, které byly bolestivé. Vím ale, že mě pokaždé vedla opravdová láska a čisté úmysly. A že jsme se s Vladimírem rozhodli být pro „naše děti“raději upřímným, živoucím příkladem a viditelným vyjádřením životních hodnot třeba i za asistence omylů, namísto nadužívači planých slov a káravých návodů. Řekla bych, že to, pochopitelně ve společnosti lásky, pro uvedení dětí do života naprosto stačí.
Novou knihu najdete zde: https://www.eminent.cz/kniha/632_mapa-duse-mapa-zivota
