Nebyli jsme na tuto válku připraveni. Selhalo krizové řízení, selhali krizoví manažeři a dopady budou pro celou společnost katastrofální.
Žijeme v době, kdy jsme si zvykli díky moderním technologiím sledovat válku téměř v přímém přenosu. Bojující a umírající vojáky sledujeme tisíce kilometrů od bojiště v teple domova u televize, jako nějaký akční film. Slovo válka, nám prostě zevšednělo. Žijeme v době, kdy jsme si ani nepřipustili, že by se nás toto nějakým způsobem dotklo.
Najednou, ale hovoříme o válce a o těch, kdo jsou v první linii. Bojiště už není tisíce kilometrů od našich hranic. Válka přišla k nám. Je to válka s mnoha menšími a malými bitvami. Bojištěm jsou dnes naše nemocnice a těmi vojáky v první linii jsou zdravotníci. Najednou zase sedíme u televize, ale sledujeme se zaujetím přílety letadel s ochrannými pomůckami.
Dříve blízcí vyprovázeli vojáky do války na nádraží. Dnes na sociálních sítích vidíme dojemné scény, kdy lidé vyprovází s potleskem zdravotníky, hasiče, policisty. Své sousedy, kteří den, co den odchází z domovů od svých blízkých také do války. Do války s nepřítelem, který není vidět.
Tuhle válku vyhrajeme, ale už dnes musíme počítat s tím, že ji nevyhrajeme bez obětí. Nikdo z nás nečekal, že o všechno můžeme během chvíle přijít. Najednou jsme přišli o pocit nedotknutelnosti, o jistotu zaměstnání, o ekonomickou stabilitu. Nevíme, jak to bude dlouho trvat. Nevíme, co bude dál. Změní to naše životy? Změní to nás?
Vládou vyhlášený stav nouze, omezení, bezpečnostní opatření a karantény nasměrovaly občany, tisíce firmem, státních úřadů nebo jiných organizací do krizové situace a drtivá většina s ní nemá žádnou zkušenost. Firmy dnes nemají žádné krizové scénáře, žádné krizové manažery. Bohužel v přímém přenosu sledujeme, že ve stejné situaci se ocitl i stát. Z krizového manažera se stal po letech ekonomické prosperity a hojnosti naprosto prázdný pojem a téměř zbytečná pozice. Nikdo si totiž takovou situaci nepřipouštěl, nikdo takovou situaci nečekal a nikdo se na takovou situaci nepřipravoval. Nebyl k tomu důvod. Počítal se pouze zisk a jeho výše a nikoliv ztráty. Do krizového řízení nikdo neinvestoval.
A proč?
V té době to byla naprosto zbytečná investice, vyhozené peníze. Internet je plný nabídek, jak na krizové řízení podniku, zbavíme vaši firmu problémů, krizový manager 24 hodin denně. Kde tedy všichni ti odborníci jsou?
Co je vlastně krizové řízení?
Odborná literatura hovoří o řízení subjektu v době trvání problémové situace, která ohrožuje jeho integritu a ekonomickou stabilitu. Nejčastěji jde o ekonomicky, personálně, organizačně či jinak obtížné situace, ve kterých se jedná o zastavení sestupného vývoje krizové křivky nejdříve do stabilní polohy, a pak do vzestupného směru.
A kdo jsou krizoví manažeři?
Přichází do chaosu dělat pořádek. Prověřují informace, volí priority a razantně jednají. Specializují se na řešení krizí ve firmách, státních úřadech nebo jiných organizacích.
Bylo nebo nebylo možné se tedy na tuto situaci připravit?
V posledních letech jsme viděli, že strategické pozice ve firmách, státních úřadech nebo jiných organizacích začali ovládat relativně mladí lidé. Říká se jim „Kindermanagement“, který prosazuje pouze výkonnost. Jejich hodnota se začala časem měřit počtem titulů z nejprestižnějších univerzit světa. Nemají žádné životní zkušenosti, nemají žádnou praxi, ale mají velkou sebedůvěru v sebe a vyznávají, že podstatou bytí je moc.
Dnešní manažeři jsou již od svého nástupu do zaměstnání od své práce zcela odcizeni. Vyhledávají pouze benefity, které jim firma, úřad nebo jakákoliv organizace nabídne, ale nechtějí se moc ztotožňovat s firemními hodnotami, vizemi a posláním firmy. I proto dnes můžeme den, co den sledovat chaos, nekoncepčnost a osočování.
Místo krizových manažerů dnes nastoupila obyčejná lidská soudržnost,
ale zase ne tak obyčejná, aby se dala přehlédnout.
Reputace krizových manažerů se během krizí vytváří nebo ztrácí.
Dnes, kdy zažíváme stav nouze, tedy jsme ve válce, se ukazuje, že nám chybí praví krizoví manažeři. Ti s životními zkušenostmi. Krizoví manažeři, kteří už krizové situace prožili a v praxi je řešili. Prostě lidé „omlácení“ praxí. Ne ti, kteří prošli univerzitními lavicemi a mají k tomu jenom potřebný diplom. Firmám, státním úřadům a jiným organizacím prostě chybí. Oni, ale přitom jsou.
O čem mluvím?
Již v lednu jsem na svém blogu zveřejnila články „Manažer? Voják jako vzor“ a „Strategie vojenského výcviku, které můžete použít ve svém podnikání“. Články v té době mnoho zájmu nevzbudily. Reakce byly spíš kritické. Ráda bych se však na ně v této chvíli odkázala.
Manažeři s vojenskými zkušenostmi fungují lépe pod tlakem
Všechno se točí okolo vojenského výcviku, který umožňuje těm, kteří slouží, bojovat, vyhrát a vrátit se domů ke svým blízkým. O tom je výcvik ozbrojených sil.
Žádná jiná činnost nepřipravuje vojáky pro boj lépe než samotný boj. Prostředí, ve kterém je boj veden. Prostředí násilí, smrti a ničení, strachu a odvahy, složitosti a nejistoty, je jedním z nejnáročnějších úkolů, v nichž musí každá lidská bytost nebo lidská organizace působit. Je tak náročná a jedinečná, že ji nelze zcela replikovat mimo samotný boj. Aby byly vojenské organizace efektivní, musí trénovat za podmínek, které jsou co nejrealističtější a co nejbližší jednotlivci, týmu, jednotce v prostředí a situaci, již budou v boji čelit.
Jak to spolu souvisí?
Naše analýzy ukázaly, že manažeři s vojenskými zkušenostmi jsou v civilním prostředí ti nejlepší krizoví pracovníci. Jen oni umí pochopit pocity lidí v krizi. Nejistotu, kterou cítí, úzkost, kterou mají, když se vše hroutí. Oni jsou na to cvičení. Umí veřejně hovořit o tom, že to, co se děje, „je opravdu děsivé“. Umí vysvětlit, že existují dobré důvody, proč by se také měli lidé cítit sebevědomě, protože firma nebo organizace existuje již tolik let a že za tu dobu prošla řadou krizí.
Manažerům s vojenskou minulostí nemusíte připomínat, že mají závazek k firmě. Oni se ztotožňují s firemními hodnotami, vizemi a posláním firmy, protože právě tyto hodnoty jsou v armádě vysoce považovány. Je to, jako kdyby byli spjatí se svou jednotkou. Ze zkušeností vím, že před jakoukoliv krizí se právě tento druh manažerů snaží mít vybudovanou morální integritu, což je podle mě základ vedení a v době krize jsou pak uklidňujícím hlasem společnosti. To je velice důležitý bod. V krizi, dokonce i s nejracionálnější strategií umí vytvořit důvěru. Musí to tak být, protože jak jinak mohou lidé věřit ve strategii nebo ve vedení, pokud nevidí důslednost. A pokud ji vidí, pak jsou schopni právě od tohoto typu manažerů přijmout i negativní zprávu:
„Cože? No počkejte chvíli, pokles?“
„Ano, ale dostaneme se z toho.“
Použití stylů řízení podobných modelu vojenského výcviku pomáhá zlepšit nebo udržet pracovní výkon ve firmě, ve státních úřadech nebo jiných organizacích. Možná dokonce zjistíte, že tento styl bude pro záchranu vaší firmy užitečný už jenom z důvodu svého přímočarého přístupu.
Dámy a pánové, tohle je válka.
Krizoví manažeři podcenili, jak kritická je situace nebo používali nesprávná data. Jiní možná využili situace a navzdory špatným výkonům věřili, že by se mohli prosadit a ostatní, nezajistili ochranu zdraví naší společnosti nebo ho dokonce obětovali.
Nebyl by tedy dnes nakonec vzácný člověk, který by vystoupil a objektivně přiznal: „Stalo se nám to, co se stalo, situaci jsme podcenili.“ Přiznání, že plán nefunguje, je totiž nezbytným prvním krokem k úspěchu.
Příští článek připravuji na téma „Porozumění vojenským zkušenostem ve firmách, které se ocitly v krizi.“
