Co vás v životě nejvíce zajímá? Můžete odpovědět, že váš úspěch v zaměstnání, vaše rodina a prostor, kde žijete, vaše postavení, prestiž, atd. Mělo by však svoji logiku, kdybyste si přiznali, že na prvním místě stojíte vy sami!
Někteří možná namítnou, že není správné zajímat se hlavně o sebe. Co je však na tom špatného? Kromě toho, že se k tomu zřídkakdy poctivě přiznáme, a pokud ano, hned se za to stydíme. Pravdou je, že se člověk zajímá především o sebe, ale z různých tradičních a ideologických důvodů zastává názor, že to není v pořádku. A proč vůbec tvrdíme, že to není správné? Jde o pouhou myšlenku. Faktem je, že člověk se předně zajímá o sebe.
I když budete tvrdit, že vám větší uspokojení skýtá pomoc druhým, jde v prvé řadě zase o vás. Když VÁS uspokojuje pomáhat druhým, jde přece o VAŠE uspokojení. Jde nám o více či méně zřejmá uspokojení všeho druhu. Tvrdíme-li, že chceme svobodu, pak jen kvůli domněnce, že to bude něco velmi uspokojujícího.
Mnozí z vás touží po dobrém společenském postavení, protože máte strach nebýt nikým. Společnost je uspořádána tak, že lidem z vyšších kruhů vycházejí všichni vstříc, ale člověka z ulice každý odbyde. A tak všude na světě lidé touží být na výsluní – v politice, v rodině, atd. Uvnitř jsme směsicí bídy a pletich, a proto uznání, že jsme významní, nám dává velké zadostiučinění.
Touha získat významné postavení, prestiž a moc, a být uznáván jako něco extra, je v podstatě přání ovládat druhé. Je to druh agrese. Světec, jemuž jde o postavení, odpovídající jeho svatosti, je stejně agresivní jako slepice, klovající na dvorku kolem sebe. Co je příčinou této agresivity? — Je to strach.
Zdroj: Džiddú Krišnamúrti: Volnost, která neví
Foto: Pexels