Večerní zamyšlení nad životem a smrtí, nad životem jako takovým.
Pozítří se k nám přijede podívat na návštěvu strejda, jde o bratra mého táty. Je to poslední žijící sourozenec mého táty. Táta ač byl nejmladší, umřel jako první. Měl sestru, která byla narozená na den přesně jako táta, jen o 21 let dříve. No tak tahle teta umřela hned rok po tátoj, pak odešla další jeho sestra a strejda, jako jediný tu zůstal sám. Aby ten osud nebyl málo krutej, tak strejdoj umřel vnuk před dvěma roky při dopravní nehodě. V krutosti ovšem osud pokračuje a vzal mu letos manželku. A tohodle nešťastníka mi přiveze jeho dcera na návštěvu.
Jsem ráda, viděli jsme se právě v lednu na pohřbu jeho manželky*angel*.
Jak v takovém člověku probudit nějakou chuť do života? Jak mu nalhávat, že je život vlastně dobrej, když už tento pán v pozdním věku nemá nikoho k sobě? No špatně to píšu, má dceru, která se o něho i o maminku, když onemocněla vzorně starala. O tatínka se stará také výborně. Dokonce mu nabízela bydlení u ní, ale tatínek, ač úplně sám, chce žít v bytě, kde žili s manželkou spoustu let, chce žít tam, kde je doma.
Kdysi někdo řekl vtip nebo myšlenku, chceš-li rozesmát pána boha, tak si něco naplánuj.
A tak přivítáme strejdu okamžikem dne. Navaříme oběd, uděláme nějaké jednohubky, pohoštění, pivko a vínko *wine* a necháme vše plynout, tak jak sám život. Oslavíme život náš současný, prohodíme pěkné myšlenky nad těmi co nám zemřeli a tak moc nám chybí a hlavně si ten okamžik užijeme. Oslavíme tu chvilku všech chvilek, protože nikdo neví, zda to nebude ta naše poslední. Hlavně si zakážeme něco plánovat!!!
Život letí děsným fofrem, není čas si nalhávat, že se jednou sejdeme a bude dobře.
To jednou je právě teď, dnes nebo zítra, pozítří, ale dýl nemá cenu na nic čekat.
Žijme teď, zítřek už nemusí být.
A hlavně radujme se a žijme*heart*.
Vaše M.
