Menstruace. Pro spoustu z nás každoměsíční realita, pro naše dcery často jedna velká neznámá, která na ně čeká a ze které mohou mít navzdory našim snahámo o osvětu přece jen obavy. Reklamní textařka, spisovatelka, blogerka, šuplíková básnířka a publicistka Hana Kašáková se tuhle skutečnost rozhodla změnit, když napsala knihu “TO: Všechno o menstruaci (a ještě něco navíc)”. Co ji k napsání knížky vedlo a jak ona sama se svými dvěma dcerkami o tématu menstruace mluví?
Nemusíte se bát – “TO: Všechno o menstruaci (a ještě něco navíc)” není žádná nudná příručka, jaké si možná pamatujete ze svého dospívání. Na věc se dívá s pořádným nadhledem, ale zároveň nic neskrývá a nevyhýbá se žádnému tématu. A co víc – je to kniha, kterou si moc ráda se svou dcerou přečtete i vy. A pořádně se u ní spolu zasmějete.
Jak už název napovídá, tvoje nejnovější knížka se věnuje tématu menstruace. Co tě vedlo k jejímu napsání?
Ten nápad vzešel z hlav dvou mužů – programového ředitele a šéfredaktora nakladatelství Albatros. Jejich ideu – vydat původní českou publikaci na téma menstruace pro „začátečnice“ – vzala do ruky redaktorka Lucie Hášová Truhelková, která mě oslovila. A já tuto výzvu velice ráda přijala.
I když je kniha primárně určena dívkám, jež na svou první menstruaci čekají, musím říct, že i já se do ní s chutí začetla a připomněla si – společně se ženami, jež v knize cituješ – spoustu okamžiků ze svého dospívání. Jak ty vzpomínáš na toto období?
Já na něj vzpomínám ráda, protože to byl – jak praví klasik – „čas her a malin nezralých.“ Koneckonců – celou knihou knihou se moje zkušenosti a vzpomínky prolínají. Když je člověku „náct“, tak může být z různých věcí zmatený nebo smutný a já jsem se snažila dostat do knížky alespoň trochu humoru, protože s tím jde všechno lépe. Nebo mně tedy alespoň jo!
Naše generace se většinou o menstruaci dověděla od kamarádek, často spoustu polopravd a nesmyslů. Mají to podle tebe dnešní dospívající dívky, jež mají prakticky neomezený přístup k informacím, snazší, nebo naopak složitější?
Neomezený přístup k informacím má svá jednoznačná pro. Ovšem je nutné si uvědomit, že internet je plný všelijakých fakenews, nepodložených informací, konspiračních teorií a dalších zcestných blábolů. Takže pro dnešní generaci sice není problém se k informacím dostat, ale spíš odlišit je od dezinformací.
Jak bychom podle tebe měly se svými dcerami mluvit o menstruaci? Ty sama máš dvě dcery – už u vás „velký rozhovor“ proběhl?
Moje dcery (8 let a 4 roky) už dostaly výklad přiměřený jejich věku. Nejen o menstruaci, ale o tom, co s ní neoddělitelně souvisí, a to je rozmnožování. Myslím, že neexistuje univerzální způsob, jak děti seznamovat s intimními tématy. Některé dítě je introvertnější, jiné naopak. No, a rodiče zrovna tak! Takže každý rodič, který zná své dítě nejlépe, pozná, jakým způsobem ho do této tématiky zasvětit. Můj osobní přístup je ten, že základní informace by měly děti dostat co nejdříve, aby je přirozeně přijaly. A pak s přibývajícím věkem jít do detailů.
I když je menstruace přirozenou součástí ženského života, stále je považovaná za věc, o které je v podstatě nevhodné mluvit. Proč to podle tebe tak je?
Přece jen se pohybujeme v intimní sféře, o které není každému příjemné mluvit. Co se děje v mých kalhotkách je čistě moje soukromá věc, a pokud nemám chuť o tom referovat – nemusím. Není to žádná povinnost. Ale zbytečná tabuizace rozhodně není na místě. A já si dokonce myslím, že na tom celospolečensky zas tak zle nejsme. Hodně těch tabu asi vzniká na úrovni konkrétních rodin.
Role maminek jako těch, které by měly být pro dceru průvodkyněmi dospíváním a měly jim objasňovat vše neznámé týkající se nejen menstruace, je celkem jasná. Ale jaká by podle tebe měla být role tatínků?
Muži mají tu nevýhodu – no, spíš výhodu – že menstruaci nemají. Proto nemohou dcerám předávat triky a fígle, jako maminky, které sami mají bohaté osobní zkušenosti. Ale pokud jsou empatičtí, mohou být dcerám oporou jiným způsobem…třeba humorem. I když s tím opatrně. Zkrátka záleží na osobnosti tatínka. Asi není nutné za každou cenu suplovat „holčičí důvěrnosti“, ale být chápavým parťákem je rozhodně cesta.
Menstruace se bere jako typicky ženská záležitost – připravujeme na ni dcery, ale se syny o ní nemluvíme. Přitom se (minimálně v jejich dospělém životě) bude týkat i jich. Není čas změnit i tento přístup?
Sama syny nemám, ale kdybych třeba měla, rozhodně je do této tématiky přirozeně vpravím. Ty situace, kdy dospělý chlap reaguje nepatřičně, popuzeně nebo vystrašeně na menstruaci partnerky, jdou bohužel na vrub jejich maminek, které před nimi menstruaci zatajily.
Jaký máš názor na nejrůznější rituály či oslavy, které se dnes v některých rodinách pořádají s příchodem první menstruace?
Já bych nějaký malý rituál se svými dcerami chtěla. Maličkou oslavu. Ale hodně soukromého charakteru. Ve dvou ideálně. A pokud má někdo náladu dělat party? Klidně! Pokud to ovšem všem zúčastněným vyhovuje.
„To: Všechno o menstruaci (a ještě něco navíc)“ je tvojí druhou knihou. A protože vím, jak činorodý člověk jsi, nemůžu se nezeptat – už máš v šuplíku námět na nějakou další?
Mám námět, na kterém začínám pracovat. Opět spíš pro holky, ale už dospělé.
Foto: archiv Hany Kašákové, Albatros Media
