Jak se mění pohled na informace…
„Co jednou řekneš, to se nedá nikdy vzít zpět „ …pamatujete na tohle prastaré pravidlo? Poznáváte v tom některé vyřčené věci? Nejsem hodnotitel, jen vnímám zprávy, vnímám okolí … sice selektuji, ale něco se opravdu nedá vymazat … obzvláště, pokud to díky moderním sdělovacím prostředkům a propojenosti sociálních sítí nejde vypuštěné vzít zpět.
Pro rekapitulaci – 28. 1. 2020 nám náš pan ministr zdravotnictví na schůzi v Poslanecké sněmovně vehementně vysvětluje, jak roušek není v podstatě třeba, jak nás neochrání, dokonce vysvětluje, jak zdravotnická odborná veřejnost přeci chápe bezúčelnost tohoto krycího prostředku na ústa a nos. Odkazuje se pouze na přenos kapénkové infekce a spíše celé vysvětlení k požadování roušek svrhne z jednacího stolu, kdy podotýká, že se jedná spíše o psychologickou oporu člověka proti jakékoliv nákaze.
Ale ejhle, za pár týdnů máme povinnost nosit roušky úplně všude, nejlépe, kdykoliv prostrčíme nos pouhou klíčovou dírkou … Pozor!!! Nejsem proti nošení roušek, ale vždy bylo řečeno, resp. přikázáno A, a nebylo doplněno B.
Když se kvůli nedostatku klasických roušek začaly od dobrovolníků šít roušky domácí látkové, trvalo docela dlouho, než se podaly informace, jak s takovou rouškou zacházet, jak s ní po použití pracovat … v bezinformačním tichu, de facto, se tyto roušky stávaly nebezpečné, protože lidé je nosili celé dny bez patřičného vyprání, vyvaření … no, možná někdo to věděl, ale všichni určitě ne.
Jak to má já?
Jsem ráda, že se konečně dostaly roušky do povědomí lidí. Jako zdravotník jsem se mockrát setkala se situací, kdy v době klasické chřipkové epidemie, nachlazení lidé s klidem přicházeli do odborných ambulancí, či k zubaři, kde pěkně kašlali, prskali, kýchali … prostě dávali najevo, že jsou přeci nemocní, a přesto je vůbec nenapadlo, zůstat doma pod peřinou. Stejnou situaci jsem vnímala při návštěvách restaurací, kolektivů … v naprosté ignoraci lidé vyhlašovali, že jsou nachlazení, a přesto se družili… ano, to je lidská odpovědnost, neohleduplnost … ano, na to jsou právě roušky, aby při nezbytném nákupu, obstarání léků se roušky dostávaly na ústa nemocného a on nešířil svoji infekci dále… ano, v tomto případě je naprosto nutné, abychom i v této koronavirové situaci nosili roušky všude, kde jsou uzavřené prostory a kumulace lidí.
Avšak dle mého (a včera to v pořadu „ Máte slovo“ potvrdil … i když tak nějak zoufale, i pan profesor Prymula), nošení roušek v přírodě nemá až takový význam, pokud tedy nejdeme na turistickou túru s dalšími xxx lidmi nebo nejedeme na kole Tour de France … což v těchto dnech skutečně nehrozí.. Přimlouvala bych se za zdravý selský rozum … vidím kolem sebe lidi, kteří mají dechové potíže, mají nemocné srdíčko, špatně se jim dýchá pro nějaké chronické onemocnění anebo se potřebují projít na čerstvém vzduchu … ti nemocní lapají po dechu … přimlouvám se, buďme k nim shovívavější, nikdy nevíme, co takového člověka trápí …a paušálně všechny hodnotit jako nedodržovatele daného přikázání, které ještě před cca dvěma měsíci bylo bagatelizováno, je opravdu na charakteru našich povahových vlastností. Než začneme někoho poučovat, volat pořádkové síly, zkusme se zeptat, jestli tito lidé nepotřebují pomoci … a pokud chceme být přeci jenom vychovateli pod rouškou strachu a paniky, zkusme se podívat do vlastního zrcadla, jestli jsme skutečně tak neomylní a úžasní, jak to požadujeme u druhého … myslím, že každý nějaký ten vroubek v sobě najde …
Ano, nošení roušek má v této situaci smysl, ale buďme hodnotiteli především sami sebe, naučme se být odpovědni každý za sebe…
A že to u nás nejde?
Myslím, že je to na vývoji našeho myšlení a teď máme šanci to každý za sebe dokázat i bez rozkazů a příkazů… Zvládneme to!!
Stáňa, vztahový a zdravotní kouč
