V současné době, kdy je situace v Itálii taková, jaká je, často vzpomínám na naší dovolenou před pár lety, kterou jsme prožili právě v jedné z nejpostiženějších oblastí. Podnikali jsme i výlety do okolí a jedním z nich byla i návštěva malebného městečka Caorle.
Caorle je italské město v provincii Venezia v oblasti Benátsko s necelými 12 000 obyvatel. Nachází se mezi ústími řek Livenza a Lemene u Jaderského moře. Jde o oblíbené přímořské letovisko.
O Caorle se říká, že je nejhistoričtější z letovisek mezi Benátkami a Terstem. Založeno bylo při laguně již kolem roku 40 př. n. l. jako Capruale, na sklonku starověku mělo asi 15 000 obyvatel. Středověké bohatství připomíná bazilika San Stefano z roku 1038 s 48 m vysokou zvonicí. Jako město pod vlivem Benátek jej ale roku 1380 vyplenili Janované. Caorle se stalo rybářským přístavem. S rozvojem turistiky se pak stalo i Caorle, stejně jako řada dalších měst v okolí (Bibione, Lignano, Eraclea, Jesolo) turistickým centrem s dlouhou písečnou pláží.
Hlavním uměleckým skvostem Caorle je Dóm z roku 1038 (už v té době to byla katedrála a sídlo biskupa a to až do roku 1807) se svou válcovitou zvonicí ukončenou kuželovitou špičkou. Zvonice v románském stylu byla postavena téměř současně s Dómem.
Na pobřeží se nachází kostel Santuario della Madonna dell’Angelo, přestavěný v 17. století na základech původního kostela, která je odjakživa cílem poutníků. Klenba kostela je ozdobená freskami. Uvnitř se nachází také dřevěná socha Panny Marie s dítětem, barokní oltář, a reliéf Archanděla Michaela, dílo sochaře Andrey dell’Aquila.
Každý rok se v Caorle koná soutěž “Živá skála” (scogliera viva), ve kterém sochaři z různých zemí tvoří sochy z balvanů na pobřežní promenádě.
