Děti jsou náš život a není nic horšího, než když jsou nemocné. Samozřejmě není nemoc jako nemoc. Chřipky, angíny, či běžné rýmy, to je něco, s čím se počítá. Ale někdy se stane, že přijde mnohem vážnější nemoc, která doslova změní život celé rodiny. V tu chvíli máte jediné přání, aby vaše dítě bylo zase zdravé a šťastné. Příběh Terezky (dnes 9 let) a její maminky Máji, má šťastný konec ačkoli jsou to téměř tři roky, kdy byla Terezce diagnostikovaná leukémie…
„Trvalo to několik měsíců, kdy byla Terka hodně unavená, dělaly se jí často modřiny, hodně marodila. Ale na druhou stranu to bylo běžné, modřiny, únava a nemoci trápí většinu dětí. Jednoho dne se však probudila s hysterickým pláčem, že jí bolí nohy a nemohla se na ně postavit,“ vzpomíná na nejhorší okamžiky svého života maminka Mája. Terezce bylo tehdy 6 let a chodila do první třídy.
Začal nekonečný kolotoč vyšetřování. „Jeli jsme nejprve na pohotovost, kde nám řekli, že je to teprve týden po dobrání antibiotik (měla zánět dutin). A nemohou tak udělat rozbor krve. Protože sama pracuji ve zdravotnictví, tak jsem si vynutila alespoň CRP, které bylo vysoké. Díky tomu ji okamžitě hospitalizovali v nemocnici. Druhý den pan doktor říkal, že krev není v pořádku a musí Terezku nechat převést do Motola,“ pokračuje Mája, která nikdy nezapomene na den 15. 3. 2015, kdy se dozvěděli od lékařů Terezčinou diagnózu – akutní lymfoblastická leukémie.
„V tu chvíli se vám zhroutí svět. Říkáte si, proč zrovna moje dítě. Proč se to stalo. Hlavou se vám honí tolik myšlenek. Jak to celé zvládnete, co práce, jak to dáte psychicky. Nakonec to samozřejmě musíte zvládnout a být silní kvůli dítěti,“ říká. Zároveň také poukazuje na to, jak velkou oporou jí byla rodina, která držela při sobě.
Léčba rakoviny je vždy běh na dlouhou trať s nejistými výsledky a velmi náročnou léčbou. Ještě náročnější je to u malé šestileté holčičky, které se ze dne na den převrátí život naruby. Celé to trvalo nekonečné dva roky.
„První rok jsme byli hodně často v nemocnici. Chemoterapie šla přímo do žilního systému přes centrální katetr. Terezka měla velké nevolnosti, zvracela, dělaly se jí afty, byla hodně unavená. Největší komplikací však bylo, když po jedné chemoterapii přestala mluvit na pár desítek minut. Okamžitě jsme ji převezli do Motola a druhý den k ránu dostala záchvat, který vypadal jako mrtvice a epilepsie dohromady. Po tomto záchvatu ochrnula… Asi 4 dny se jí střídalo ochrnutí pravé a levé části těla, nemohla mluvit,“ popisuje nejhorší momenty z celé léčby Terezčina maminka. Všechny tyto komplikace však Terezka překonala a leukémie začala ustupovat.
Pro rodinu, jejíž člen se potýká s takto vážnou nemocí, je hodně důležitá psychická i materiální podpora. „Musím říci, že okolí reagovalo úžasně. Hodně lidí nám pomáhalo, moje kamarádka se svou sestrou dokonce založily facebookovou skupinu na podporu Terezky, kde se sešla spousta lidí, kteří nám pomáhali finančně, posílali různé potřebné věci, dárky pro Terezku, a hlavně obrovskou dávku psychické podpory. Od jedné cestovní kanceláře dokonce Terezka získala pobyt v Maďarských lázních. Všem patří velké díky,“ říká Mája.
Příběh Terezky má naštěstí ten nejlepší konec. Uplynul rok od poslední chemoterapie a Terezka dnes vede zcela normální život mezi svými vrstevníky. Prakticky na ní nepoznáte, co všechno má za sebou. Výsledky dopadly výborně a nezbývá než doufat, že to tak bude i nadále. „Jsem moc šťastná, že to takhle dopadlo. Ona a její starší bráška jsou pro mě vším a na ničem jiném, než aby byli zdraví a spokojení, nezáleží,“ uzavírá Mája se slzami v očích. A my držíme palce a přejeme jen moooře zdraví.*heart**enzo*
