Smutek nám může pomoci opustit věci, které už nemáme.
Smutek je stále společností vnímán jako slabost a když nás potká smutek, snažíme se to zakrýt, abychom tuto slabost druhým neukazovali. Mnoho z nás žije v tom, že pokud ostatním ukážeme, že jsme smutní, tak si okolí bude myslet, že nejsme příliš silní. A přitom z vlastní zkušenosti vím, že pokud si dovolíme smutek prožít, tak to pouze ukazuje na naší sílu.
Sama smutek beru i jako očistu duše a všechny pocity vyvolávající smutek nechám vystoupit na povrch a dovolím si je na plno prožít. Důležité je prožít pocity opuštění nebo vzteku přijmout, zpracovat je a každé odpoutávání se od všeho, co v našem životě již nemůžeme změnit, je důležité. Tím, že vše, co již proběhlo, uzavřeme, otevřou se nám tak dveře k novým možnostem.
Ve chvílích, kdy v našem životě probíhá smutek, si dovolme i pustit slzy, které jsou takovou sprchou naší duše. Do slz se nenuťme, oni přijdou…A ve chvílích, kdy všechny ty pocity, kterých se smutek týká, přijmeme, můžeme je tak snadno pustit. Mnohokrát jsem si sama vyzkoušela, že díky smutku získávám možnost vrátit se zpět do života tím, že nechám ze svého života odejít vše, co je v něm z mých pocitů navíc.
Smutek je jednou z pokladnic našeho nitra a je ukrytý přesně tam, kam jsme ukryli všechno, co jsme nechtěli řešit
