Tanec a historie jsou její osud. Hraběnku Marii Kinsky provází celý život

Její život je neodmyslitelně spjatý s tancem i s významným příjmením. Hraběnka Marie Kinsky se narodila ve Francii, kde studovala tanec a historii. Jejím snem bylo založit vlastní taneční skupinu, což se jí povedlo. Pak potkala českého šlechtice Constantina Kinského a její život se začal ubírat jiným směrem, protože se z Francie přestěhovali do České republiky.

Tanec vás provází po celý život. Jak jste se k tomuto umění dostala?
Nejsem si jistá, jestli jsem hledala já tanec, nebo tanec mě. Vzpomínám si, že pro mě jako dítě byly kurzy tance velkým potěšením. A to i přesto, že od začátku jsme se na konzervatoři potýkali s nároky baletní klasiky, které jsem se věnovala od devíti let. Už při studiu na vysoké škole jsem pociťovala nedostatek pohybu. A v tu chvíli jsem pochopila, že můj život bude navždy spojen s uměním, pohybem.
Co pro vás tanec znamená?
Stal se pro mě nenahraditelným komunikačním prostředkem. Nemusíte se dorozumět jazykem nebo stejnou kulturou, ale prostřednictvím pohybu lze pochopit jiné civilizace mnohem lépe. To jsem zažila například v Japonsku. Když tančíte Butó, současný tanec vycházející z tradic předků, ochutnáváte svět těch, kterým chcete porozumět. Je to velice vzrušující.
Například loni jsme k nám pozvali profesionální tanečníky z Mexika, kteří nemluvili moc dobře anglicky. A přesto byli schopní spolupracovat se seniory z Vysočiny, především ze Žďáru and Sázavou, kteří na tom byli s angličtinou podobně. Jen při měsíční spolupráci při tanci ukázali úžasné a hodně úspěšné představení, které bylo součástí festivalu KoresponDance. Ten každý rok organizuji v červenci na žďárském zámku. Takže z toho příběhu je patrné, že rozumět si jde i beze slov.

Studovala jste tanec i historii, proč jste zvolila tyto obory?
K historii jsem se dostala také náhodou. Původně jsem se chtěla věnovat studiu politických věd, pro které bylo nutné absolvovat jeden přípravný rok. Vybrala jsem tedy kurz, který se započítával jako první rok studia historie. A protože mě tento obor vždy fascinoval, a navícna Sorboně, kde jsem studovala, vyučovali ti nejlepší profesoři renesanci a baroko. Zkrátka náhoda tomu chtěla, že jsem paralelně studovala historii a taneční pedagogiku. Zároveň jsem začínala vyučovat na různých školách a objevovat se v prvních představeních na taneční scéně.

Staráte se o zámek ve Žďáru nad Sázavou. Co všechno to obnáší?
Od roku 2011 se zapojuji společně se svým manželem do kulturního a uměleckého života zámku. Toto místo je klenotem českého dědictví. A proto je zapotřebí, aby žilo. Díky tomu, že mám vzdělání v oblasti historie, mohla jsem se této role snadno ujmout. Jsem přesvědčena, že historie k nám může promlouvat a být užitečná. Stává se zdrojem kreativity a aktivity. To je také poslání Muzea nové generace ve Žďáru nad Sázavou, na jehož koncepci i samotné realizaci jsme se s mým manželem podíleli. Muzeum, které je klíčem k pochopení celého areálu zámku, bylo otevřeno v roce 2015 a ještě ten rok bylo označeno jako nejvíce inovativní muzeum ve slovanských zemích.
Ve spolupráci s týmem muzea připravujeme každý měsíc zajímavé akce pro nejširší veřejnost. Jedná se o interaktivní komentované prohlídky na dané téma, programy pro školy, rodiny či různé skupiny, ale také konference, interaktivní výstavy současného umění, tvůrčí rezidence pro umělce, umělecké či ekologické tábory pro děti. Je to komplexní a velice bohatý program na celý rok a každý návštěvník si v tom najde to své.

Dlouhá léta jste žila ve Francii. Kdy jste se přestěhovala do Česka?
Jsem Francouzka a Československo jsem objevila až několik let po svatbě. Můj manžel se také narodil ve Francii, avšak jeho rodina má silné české kořeny. První, kdo se z rodiny vrátil do Čech, byl můj tchán Radslav Kinský. Zemi opustil v roce 1958, ale ihned po sametové revoluci se vrátil, aby obnovil všechny vazby s touto zemí, kterou nikdy nepřestal milovat. Můj muž byl poté vyslán do Čech firmou, pro kterou pracoval. A už jsme zde zůstali.
Co všechno obnášelo stát se součástí šlechtické rodiny? Jak moc se vás život změnil?
Můj život se svatbou příliš nezměnil, protože pocházím ze stejného prostředí. Co se změnilo po našem příchodu do České republiky, byl tlak na to, co děláme. Zviditelnění všech našich aktivit i postojů. Pro mě je však důležité zachovat náš záměr: vytvořit prostor k setkávání lidí, pomáhat umělcům v jejich rozvoji, poskytnout regionu nové kulturní příležitosti a umožnit co největšímu počtu lidí se setkat s uměním, které mám tak ráda, a kterým tanec je.

 
V čem vnímáte nevýhodu toho, že jste známá a sledovaná osobnost?
Nejobtížnější je pro mě přijmout takové množství zodpovědností, které jsou na mě i mého manžela kladeny každý den. Nemáme třeba moc odpočinku, protože naše osobní, rodinné i profesní životy jsou s našimi aktivitami úzce propojeny.
Kam nejraději cestujete a jaká země vám nejvíce učarovala?
Země, která mě nejvíce zajímá, je vždy ta, kterou zrovna navštěvuji, nebo ze které jsem se právě vrátila. Více než turistické návštěvy mi vyhovují pracovní cesty, během kterých se mohu setkat s různými lidmi a poznat je více do hloubky. Musím říci, že díky práci v kultuře, můžeme mnohem rychleji objevit duši dané země. I když samozřejmě mám moc ráda, když mohu alespoň nějaký den věnovat prohlídce. V poslední době jsem navštívila Kanadu a Mexiko. Tam jsem se zrovna zúčastnila oslav Dne mrtvých. Bylo to, možná až překvapivě, neskutečně veselé a živé, do oslav se zapojili všichni včetně dětí. Byl to nezapomenutelný zážitek.