Naše čtyřletá dcera ráda tancuje, navíc je její tatínek basista a bývalý člen – tanečník folklórních souborů. A tak doufal, že bude tak trochu po něm a že se s ní bude moci trošku chlubit:-* Proto ji v lednu tohoto roku přivedl do dětského folklórního souboru Kytice v Praze. Koupili jsme taneční cvičky a úterky se staly naším tanečním dnem a setkáním s milými dámami, které se dětem s láskou věnují. První veřejné vystoupení naší dcery se přiblížilo spolu s 25.výročí založení souboru Kytice. Nastal den D – dcera je oblečená, učesaná, ještě obléknout baletní bílé punčošky, ale už se ven hrnou slzy – “Já tam nepůjdu !” Neví, co ji čeká, jestli se bude stydět, jestli to zvládne… Je to její poprvé. Přivedu ji na pódium k ostatním dětem a už se jí ujímají “tety učitelky tance” a rozptylují její strach. Je po generálce, úsměv na rtech – “Já chci ještě tančit.” Premiéra se zdařila, všechny maličké děti i ty větší náramně tančily, zpívaly i hrály. Dcera byla šťastná, dokonce i házela úsměvy do publika – no, nasmáli jsme se:-D
Epilog ? Dcera zažila úspěch, my jsme na ni byli pyšní a i slzičku uronili, a já doufám, že ji to bude bavit nadále jako nás. A samozřejmé velké díky všem ženám z Kytice.
