Každý máme svou třináctou komnatu. Zážitky, na které bychom nejraději zapomněli, a které nás ovlivnily. Ale všechny tyto prožitky, byť negativní, nás svým způsobem posilují a ukazují cestu. Přesně o tom je příběh Hanky Ajasty, kterou týrala vlastní matka.
Jsem starší z obou dcer. Až do sedmi let jsem si maminky vážila a byla nejdůležitějším člověkem pod sluncem. Ať řekla nebo udělala cokoliv, přijímala jsem to. Jako dítě jsem si neuměla přebrat, že není v pořádku, když mi maminka naprosto bezdůvodně říká ze vzdálenosti jen několika centimetrů, s očima upřenýma do mých: „ Jsi k ničemu… Nikdo Tě nikdy nebude mít rád! Jsi hnusná!“ Byla jsem živé, veselé a bezstarostné dítě, obvykle jsem se rychle oklepala. Netušila jsem, že se z takových výroků nelze jen tak vyvléknout, protože se střádají v duši a způsobují vnitřní zranění.
Matčiny emoční útoky se stupňovaly tím silněji, čím více se mi dařilo unikat před nimi do vlastního světa: do knih, jejichž čtení mi přinášelo úlevu a také živilo mou fantazii. Až do jednadvaceti let jsem se každé ráno probouzela s automaticky naskakujícím prožitkem, že jsem poslední červ na zemi a měla bych zalézt pod kámen, abych neobtěžovala. Nijak mi v tom nepomohly ani samé jedničky z maturity na gymnáziu, ani prospěchové stipendium na vysoké škole. Pro mou maminku, která měla nedokončené textilní učiliště, jsem byla stále outsiderem, do něhož se s chutí trefovala, aby si vylila zlost a záchvaty zuřivosti.
Vnitřní a vnější zvrat
O léta později jsem studovala vysokou školu a přišla revoluce. Byla jsem jedním z horlivých propagátorů a zastánců změn ve společnosti. Nový vítr jakoby odnesl všechno staré a nefunkční. Včetně toho, že mi odvál z hlavy, co mi do ní maminka vtloukala o mužích a partnerství a mně, coby pro manželství totálně nevhodném individuu. Můj princ mě našel, zamilovali jsme se do sebe, krátce nato se vzali a otěhotněla jsem.
Ale stále v mém životě figurovala matka. Neměli jsme vlastní byt, a tak jsme museli bydlet v patře domu u rodičů. Můj manžel špatně nesl útoky mé matky, které přicházely bez varování a bezdůvodně. Nebyl zvyklý na takové poměry, pocházel z kultivovaného prostředí. Matka se nezdráhala, i když věděla, že budu zanedlouho rodit. A tak jsme se museli odstěhovat.
Co teď?
Jakmile jsme začali bydlet sami, můj manžel přišel na to, v čem je problém. „Ty potřebuješ hladit, protože tě málo hladili,“ říkal mi. Nechal mě vyprávět své příběhy, naslouchal a léčil mě svou pozorností, něhou a láskou. Kromě toho jsem na sobě začala intenzivně pracovat, abych objevila své vnitřní bolesti, zmapovala jejich kořeny a poté je odblokovala.
Můj vztah k matce prošel dlouhým a pro mě velice poučným vývojem. Protože jsem vždy objevila část nálože utrpení, kterou jsem od matky podvědomě, coby nevinné dítě, přijala a protože jsem vytrvalá a důsledná, dařilo se mi matku víc a víc přijímat, a to doslova takovou, jaká je.
Jak a proč jsem omilostnila svou matku
Jsem zvyklá pozorovat svůj život a události v něm jako ukazatele mojí vnitřní cesty. Život je pro mě otevřená kniha a já v ní pozorně čtu.
Letos jsem zažila bolestivou událost. Považovala jsem někoho za nejlepšího přítele, ale náhle jsem odhalila, že mi dlouhodobě lhal, zamlčoval zásadní skutečnost a já si díky vzniklé iluzi, kterou jsem žila, vyrobila zásadní potíže. Uviděla jsem vzniklou nerovnováhu vztahu: dávala jsem mnohem víc než on. Jak je možné, že jsem na to přišla až teď? Ptala jsem se v duchu sama sebe.
Došlo mi, že jde o příběh mých rodičů, jenže úplně obráceně, než jak jsem jej dosud viděla. Moje zlá máma vyšilovala, protože měla důvod: tušila, že jí můj otec lže, zamlčuje, že ji ve skutečnosti nemiluje. Ona žila v iluzi, že se to může změnit…ale táta ji pouštěl pouze do části svého života, nebyl s ní naplno a doopravdy. Jenže ona jej tolik zbožňovala a milovala! Pochopila jsem matčinu bolest z nenaplněné lásky a okamžitě mi vytryskly slzy dojetí. Ano, mami, teď Tě konečně chápu. S tímhle můžu žít. Odpouštím Ti, z hloubi srdce a duše.
Jak mě máma ovlivnila
Odmalička jsem vnitřně tušila, že jednou budu pracovat s lidmi; vycítila to i mamka, takže se mi spontánně svěřovala a řešila se mnou dokonce až palčivé otázky asi tak od mých šesti let.
V křehkosti je síla
Pro mě je křehkost průvodním projevem síly. Té, která pramení z nitra. Díky máminu týrání jsem cvičena v autenticitě, jemnosti a něze od počátku života.
A díky své vytrvalosti a důslednosti jsem si těchto kvalit vědoma, rozvíjím je a právě proto jsem taková, jaká jsem. Život mě baví a jsem vděčná za každý okamžik.
Vzkaz maminkám
Zpracovávejte svůj vztah k rodičům, už proto, abyste přestaly žít v převzatých vzorcích a rolích; dáte tak své rodině a budoucím generacím šanci na vytváření vlastní verze společného života. Milujte své děti, věřte v ně, dívejte se na ně jako na svébytné a svobodné bytosti; a nechte je včas odejít.
