Byl krásný slunečný egyptský den a já si seděla, jen tak v plavkách, v odlehlejší části resortu, kterým protékala “divoká řeka”. Až neuvěřitelně byl klid a já si tak mohla vychutnávat samotu na jinak lidmi přeplněném místě. Našla jsem si krásný plácek, kde opřená o palmu jsem cachtala své nohy ve vodě. Prostě paráda. Po nějaké chvíli se řekou připlavila žena. Byla celá oblečená, koukala jí jen chodidla a obličej. Vyhoupla se na protější stranu a zaujala podobnou pozici té mojí. Nevím, která z nás začala jako první zkoumat tu druhou. Moje první myšlenka byla: “chudinka, musí být v takovém vedru oblečená.” V jejích očích jakobych četla myšlenku stejnou. Nedívala se s odsouzením, že jsem “jen” v plavkách a ani se nedívala se závistí, že mohu být “jen” v plavkách. Dívala se, jakoby mne litovala, že musím být “jen” v plavkách. Tuto chvíli přerušil její připlavávající manžel, kterému jsem věnovala mou druhou myšlenku: “zotročovatel jeden, sám si je tu v plavkách a jí nutí mít oblečení od hlavy až k patě…”.
Tento zážitek jsem po čase sdílela u kafe s mojí kamarádkou, která je s muslimskými ženami v kontaktu. Velmi mne překvapilo, když mi řekla, že mne opravdu ta žena litovala. Muslimské ženy prý většinou nechápou, že nám nemohou vadit neustálé pohledy všech mužů. Jsou rády zahalené a odhalení je pod jejich důstojnost. Dále si tímto způsobem chrání svůj privátní prostor, který dle jejich názoru, my západní ženy nemáme. Západní ženy si podle nich málo ctí a váží svých těl, když je vystavují na odiv a stále se “musí” snažit před všemi zraky vypadat dobře…
Tak jak se říká, že je někdy dobré “nasadit si druhého boty”, tak jsem si imaginárně nasadila nikáb a pokusila se navnímat své pocity. První, co jsem zaznamenala, byl pocit, jako když jsem sama doma, ve volném oblečení, které je klidně potrhané, ale pohodlné. A dál mne zaplavil silný pocit “moje”. Moje hranice, můj prostor, mé soukromí. Byl to moment, kdy jsem pochopila, co na tom ty ženy vidí.
V západním světě je zahalování žen jedno z ožehavých témat. Zákaz zahalování již pár zemí přijalo a u nás se o něm diskutuje. Největším argumentem je ochrana bezpečnosti, protože se nedá identifikovat obličej. Z obličeje jsme my lidé schopni odečíst opravdu mnoho a jeho zakrytí v nás vyvolává přirozený strach. Je to strach, který v nás ženy v nikábech vzbuzují, protože nevidíme, jak se tváří, zda pro nás mohou být bezpečné či nebezpečné. Dále je to strach z islámu, jehož je burka nebo nikáb pro nás symbolem. Ale co nošení šátku – hidžhábu? Do obličeje žen vidíme, tak kde je problém? Že by zase strach? Ano, myslím si to. V tomto případě je to strach z něčeho, co je pro nás cizí a nezvyklé.
Nad čím vlastně uvažuji? Sama cítím, že mi je nepříjemné potkat úplně zahalenou ženu. Ale mám ráda, když se věci nazývají správným jménem. Ve Francii a asi i v jiných zemích se vede “požehnaný boj” za osvobození žen, které jsou v područí mužů nuceny se zahalovat. Není to, ale pouze jen náš subjektivní západní pohled? Chtějí tyto ženy opravdu osvobodit?
Myslím si, že je to strach z cizího, který nás nutí vymýšlet argumenty, proč to “cizí” musí být odstraněno. Cizí znamená nové a poznávání nového je pracné. Někdy je obtížné a namáhavé vyzout se ze svých bot a vyzkoušet si boty toho druhého. Možná jednodušší je z vyšší moci to “cizí” zakázat. Ale nebylo by lepší, pro dobro všech, nejprve poznat a bavit se s těmi, kteří jsou “ti cizí” a společně nastavit nějaká pravidla? Možná by se dalo domluvit, kdy a proč je zahalení obličeje pro nás ohrožující a tomu dát omezení, ale hidžhábu? Navíc, kolik kdo potkal úplně zahalených žen v české republice, že jim byly vidět pouze oči. Je u nás skutečně nutné propracovávat zákon o zákazu zahalování? Nebylo by lepší věnovat energii jiným věcem? Někdy je pro mne zajímavé procházet se po Londýně a vidět tolik různých národností na jednom místě. Lidé tam jsou na “cizí” zvyklí. Ano, bylo za tím a stále je mnoho práce, ale jde to. Nevím, jestli je to jen “to naše české”, že přemýšlíme, proč věci nebudou fungovat, než abychom přemýšleli nad tím, jak to udělat, aby fungovaly. A tak jen proto, že je nám “cizí” nepříjemné, tak ho nazveme nebezpečným a zákonem ho rovnou zakážeme…
