Mnozí z nás máme hodně načteno, že? 🙂 Také možná chodíváme cvičit nebo na nějaké semináře. Hodně toho víme a hodně jsme toho vyzkoušeli. Ale někdy si říkám, že ať toho víme jakkoliv hodně, když to nezačneme používat pravidelně a ve chvílích, kdy to fakt potřebujeme, můžeme si o nějakém životním štěstí a pohodě nechat jen zdát.
I když lepší sladké sny než noční můry… pravda…
Ve svém prvním článku tady na blogu jsem psala o tom, jak důležité je mít nějakou tu vášeň. Něco, co nás naplňuje. Díky čemu jsme v mnohem větší pohodě. A nemusíme v tom být ani dokonalí. 🙂
Ve svém druhém jsem psala o jedné své vášni – o cvičení čchi kungu. A právě tam velmi často vidím, kolik nejrůznějších technik, jak být ve větší pohodě, jsme se za ty roky, co cvičíme, naučili. A jak málo je ale vlastně používáme…
Jako bychom opravdu šťastní být ani nechtěli.
Napadlo vás to někdy??
Být v pohodě není přes noc
Možná jste to někdy zažili. Ten okamžik, kdy jste se cítili mizerně a chtěli jste s tím něco udělat. Teď hned. Teď hned ale bohužel většinou fungují jen prášky. Prášky na bolest. Prášky na depresi. Prášky na spánek. Nebo kafe. Na únavu. Nebo alkohol. Na uvolnění. Nebo sex. Na ještě větší uvolnění. 🙂 A také na pocit nějaké blízkosti a sounáležitosti s druhým člověkem.
Každá z těch věcí má ale i svá negativa. Stáváme se na nich závislí. A mohou nám i ublížit. Čím víc je potřebujeme, tím hůř.
A kde je pak ta pohoda??
Když člověk začne cvičit čchi kung nebo jde na nějaké jiné cvičení nebo terapie a semináře, jde tam někdy s představou, že “teď to konečně prolomím!“. Pořád si v sobě chováme tu myšlenku, že se stane nějaký zázrak. 🙂 Bohužel ta pohoda fakt není přes noc. Úleva může přijít přes noc. Zásadní změna může příjít přes noc. Ale trvalejší pohoda od nás vyžaduje víc…
Když víme, jak na to, ale neděláme to
Máte s tím zkušenost??
Když se dostanete do fáze, že máte všechny nástroje, které potřebujete, chybí už jen ten jediný krůček – začít je používat!
Jak jste na tom? Jste stále ještě ve sbírání nástrojů, nebo se je už snažíte používat? 🙂
Je to jako s tím čchi kungem. Nebo jako když se učíte cizí jazyk.
Můžete umět všechna slovíčka a být experty na gramatická pravidla (i ta, ve kterých by chybovali i mnozí rodilí mluvčí), ale bez té každodenní praxe vám to prostě bude k ničemu!
I v čchi kungu je krásně vidět, že jsou to právě ty hodiny a dny a roky provádění jednoduchých pohybů, které vám pomohou změnit pohyby z těch strnulých v ty vláčné. Které uvolní tělo, takže nevypadáte, jako byste chtěli v každé vteřině utéct před útočícím lvem…
To fakt nevyčteme. Ani to za nás nikdo neudělá, i kdybychom mu dali tisíce a s důvěrou se mu svěřili do rukou…
Máte s tím zkušenost??
Když se dostanete do fáze, že máte všechny nástroje, které potřebujete, chybí už jen ten jediný krůček – začít je používat!
Jak jste na tom? Jste stále ještě ve sbírání nástrojů, nebo se je už snažíte používat? 🙂
Je to jako s tím čchi kungem. Nebo jako když se učíte cizí jazyk.
Můžete umět všechna slovíčka a být experty na gramatická pravidla (i ta, ve kterých by chybovali i mnozí rodilí mluvčí), ale bez té každodenní praxe vám to prostě bude k ničemu!
I v čchi kungu je krásně vidět, že jsou to právě ty hodiny a dny a roky provádění jednoduchých pohybů, které vám pomohou změnit pohyby z těch strnulých v ty vláčné. Které uvolní tělo, takže nevypadáte, jako byste chtěli v každé vteřině utéct před útočícím lvem…
To fakt nevyčteme. Ani to za nás nikdo neudělá, i kdybychom mu dali tisíce a s důvěrou se mu svěřili do rukou…
Bez toho času a našeho vlastního rozhodnutí, že je to na nás samotných a že fakt šťastní chceme být, to prostě nejde…
Je to totiž právě čas a všechny ty drobné nenápadné změny v našem těle a naší mysli, které mohou za to, že ve chvíli, kdy se nás někdo zeptá, kudy se dostane na nádraží (když se tedy vrátím k představě cizích jazyků), nezůstaneme vykuleně stát. Že ve chvíli, kdy se přihodí něco, co by nás normálně vytočilo, nebo prostě nějak vyvedlo z míry, zareagujeme zcela jinak! S klidem. S pochopením.
Musím se přiznat, že ačkoliv mám plný arzenál a nespočet zkušeností tak krásných a tak pohodových i tam, kde bych se předtím hroutila, stále jsou chvíle, kdy jen tak vykuleně stojím, nebo mám dokonce pocit, že vidím útočícího lva 🙂 Jak jste na tom Vy??