Mnoho z nás si jistě pamatuje dobu, kdy jsme jako český národ, byli v televizích představování jako dovolenkáři s vlastním jídlem. Ruku na srdce, kdo z vás nezažil dovolenou s řízky od maminky či plným autem nejrůznějších konzerv a zavařenin, z kterých se na dovolené následně vařilo. Nevím jak vy, ale já na tu dobu celkem ráda vzpomínám. Je však pravda, že si neumím představit dovolenou u moře, na které bych musela ještě vařit.
Sama však mám kolem sebe mnoho lidí, kteří si nemohou dovolit zafinancovat dovolenou s polopenzí pro svojí 6-ti člennou rodinu. Dovolenou u moře mají však velice rádi. Ubytování mají vlastní, kde mají k dispozici tři pokoje a obývák s kuchyní. Jezdí ještě s kamarády, takže o vaření se trochu podělí. Díky tomu, že ubytování není drahé a ještě se o část podělí s kamarády, mohou si i oni dovolit jezdit do Chorvatska každý rok na 10 dní. Upřímně si však nemyslím, že by kamarádka byla po dovolené nějak extra odpočatá.
Na druhou stranu znám lidi, kteří si na dovolené neuvaří ani čaj, protože jsou prostě na dovolené a chtějí se nechat obskakovat. Pro tyto lidi jsou vhodné hotely, které nabízejí nejen standartní, ale i nadstandartní služby. Je však pravda, že tito lidé si dle mého dovolenou také moc neužijí.
Moje představa je někde uprostřed. Jsem pro ubytování, které nabízí polopenzi nebo alespoň snídaně. Po snídani pak můžeme vyrazit k moři či za kulturou. Na oběd se nemusím hrnout zpět, ale mohu si dát něco menšího a ochutnat tak, třeba místní speciality. Na večeři se vrátíme na místo ubytování. Pokud máme polopenzi, dojdeme se najíst. Pokud nikoliv, rychle něco uvařím z konzervy a k tomu třeba těstoviny. Prostě tak, abych u plotny strávila maximálně 20 minut.
Vše záleží na našem pohledu na dovolenou. Pevně věřím, že si dovolenou u moře každý plánuje tak, aby vyhovovala právě jeho nejen finanční, ale i osobní situaci.
