Teda ještě nedávno jsem byla přesvědčená o opaku. Hnala jsem se pořád za svými sny, za cestami, za kulturními a společenskými akcemi. Prostě ve stylu “Musím tam být a zažít to.”
A pak přišla půlka listopadu
Šla jsem s kamarádkou a její malou holčičkou na procházku. Chtěla jsem pak stihnout ještě vyzvednout objednávku, zajet si do města, nakoupit, podívat se na akční letenky…
Místo toho jsem lehla s angínou
Stalo se to hned po návratu z venku. Najednou jsem si musela jít lehnout a všechny plány odsunout. Během pár minut se mi rozjela urputná bolest hlavy, zimnice a vysoká horečka. Nebyla jsem schopná nic. Jen ležet a spát. Tento stav tval tři dny. V pondělí jsem musela k doktorovi, pro tolik nenáviděná antibiotika, po kterých mi bývá zle.
Návštěva taťky
Když se mi po týdnu trochu ulevilo, navštívil mě doma taťka. A zeptal se mě: “Tak už víš, proč jsi byla nemocná, Janino?” Chvilku jsem přemýšlela, kde jsem mohla angínu chytit, ale pak mi došlo, že se ptá na něco jinýho.
Tělo mi dalo stopku
Potřebovalo vydechnout, odpočnout si. Říct mi, že nemusím být všude, vidět hned celý svět a za něčím se pořád hnát. Sice jsem se nehnala za majetky, ale hnala jsem se za zážitky, jako by jen na nich záleželo.
Přání do nového roku
Píšu to vlastně úplně poprvé až sem. Letos nemám žádné velké plány a cíle. Nechci navštívit 4 destinace za rok, být na všech akcích, přečíst tunu knih. Ono mě to sice všechno baví a láká, ne že ne, ale letos mám jedinou vizi, a to ZPOMALIT. Užívat si víc přítomný okamžik. Ano i tu neoblíbenou zimu tam venku. A najít na tom cokoliv pozitivního. Třeba ten pocit, když přijdete z venku vymrzlí, dáte si teplý čaj nebo kávu, zachumláte se do deky a přečtete si kousek ze své oblíbené knížky.
Přeji i vám, ať se vaše letošní vize naplní. Ať už jsou jakékoliv.
Ještě vám chci pro inspiraci poslat jeden článek. Snad se vám bude líbit a vezmete si z něj, co budete potřebovat *heart*
Návod na to, jak si správně přát
