Osud tomu chtěl a asi po dvou měsících řádění v Londýně jsem někoho poznala.
Bohužel jsem neuměla anglicky tak, abych mu v tu dobu pořádně rozumněla a on si myslel, že jsem v Londýně jen na prázdninách a tak se neozval.
Dny a týdny ubíhaly…
Já chodila do práce a pařit, trávila čas s lidma z práce a s kamarády a na něj jsem zapomněla.. ne úplně, ale tak nějak jsem nemyslela, že se ještě uvidíme.
Co čert nechtěl, oba nás přivedl ve stejnou dobu zase na stejný místo.
No a druhý den, když jsem se vzbudila, napsal.
Začali jsme se vídat a mě zmizel mozek, možná už odešel dobrovolně.
Všechno bylo strašně rychlý.
Po třech dnech jsme už byli zamilovaný (nebo aspoň já) a trávili jsme spolu skoro každý den.
Ani ne po dvou měsících proběhla první dovolená a představení dcery a rodiny.
Všechno mělo rychlý spád,
během pár měsíců proběhlo několik rozchodů a návratů.
Jednou po práci jsme se domluvili, že sednu na vlak a přijedu do města, kde střídavě žil a měl rodinu.
Cesta ubíhala a já byla natěšená.
A tak tam stál, nelžu, pokaždý mi poskočilo srdce, když sem ho viděla.
Všechno mělo být perfektní až na to, že jí měl jak z praku.
Chtěla jsem to přejít, ale po menší výměně názorů, kdy rozbil stůl v restauraci nás vyvedli ven a já tam stála, koukala a nevěřila svým očím.
Byla jsem v cizím městě, neměla kam jít a on mě tam nechal stát.
Kde je ten perfektní chlap, co jsem potkala před pár měsící?
Aspoň jsem si teda myslela, že je perfektní.
Když se pro mě laskavě vrátil zpátky a zavolal taxíka, bylo už po půlnoci.
Do dnes vzpomínám na chudáka taxikáře, čeho byl svědkem a jak se můj ,,perfektní” přítel choval.
Doma to vygradovalo a druhý den jsem si vzala věci a odešla..
ale svoje srdce jsem tam nechala.
Dnes už je ženatý s jinou ženou, ale to předbíhám, protože tohle ještě nebyl konec.
||Blog
