Tady jsem byla poprvé s dědečkem. Byl to krásný výlet po památkách, to jsem ještě chodila na základní školu. Byla jsem ráda, že se tam podívám… Cestou jsme trošku zabloudili, tak jsem se musela ptát na cestu… Ale všechno jsme zvládli a autobus zpátky do Teplic jsme vítězně stihli.
Při cestě zpátky jsme seděli vzadu. Před námi jela rodinka, tříčlenná myslím. Měli nahoře daný batoh. A jak autobus sebou občas hodil, tak se jim vysouvali rohlíky. No a já nečekala na nic jiného než až jim spadnou na hlavu (škodolibá od přírody). Avšak otec rodiny si toho všiml… Jaké bylo moje zklamání…
Do Drážďan jsem se ještě jednou vrátila. Na střední škole a rovnou na Vánoční trhy. Všichni jsme si tam dali svařák a byli se podívat. . Byla to nádhera. Něco podobného tady asi jen tak neuvidíte – hlavně tolik milých lidí pohromadě.
||Blog
