Kdo se někdy v životě stěhoval, tak jistě pochopí o čem je řeč. Zažila jsem už přestěhování do jiného města v mládí, pak sama s manželem, s jedním dítětem, potom i se dvěma, z menšího do většího bytu, nyní máme i balkón. Takže doufám, že už dlouho žádné přesuny nebudou,ledaže by byl k dospizici nějaký domeček…
Vždy si ale člověk dopředu myslí, že moc věcí vlastně nemá. Jenže se začne balit a zjistí, co vše nashromáždil. Shání se krabice, pytle, cokoliv je možné naplnit a přemístit z bytu do auta a z auta zase jinam. Najednou vám každà maličkost projde rukama, musíte se rozhodnout, co vyhodit, co darovat nebo co stěhovat. Kdo rád vyřazuje, má vlastně ideální příležitost se zbavit všech nepotřebných věcí. Ten, kdo rád hromadí, je najednou v koncích. Všechno pobrat nelze.
Čas, kdy člověk mění adresu bydliště, je ideální pro třídění a recyklaci věcí. Nakonec i krabice, které použijeme, půjdou nakonec do sběru. Není to tak zlé, jak by se mohlo na první pohled zdát. Ale je to vyčerpávající. Všechny ty souvislosti, co se spojují se stěhováním, jsou náročné. Zařídit, odhlásit, přihlásit, předělat, opravit, vyhodit. Příliš mnoho sloves nutných udělat. Ale výsledek stojí za to.
Jako třeba výhled z balkónu. Úžasný pocit.☺
