Znáte ten pocit, když v horkém tropickém dni jdete rozpáleným sídlištěm na autobus? Všude se vzduch téměř tetelí, kolem rozžhavených aut se skoro nedá projít, a vy cestou k autobusu přemýšlíte, že uvnitř vozu bude ještě hůř než venku. Nálada nic moc, ploužíte se unavení a pak se stane něco, co vám dobije “baterky” na hodně dlouho.
Na zastávku si s babičkou přihopsala holčička asi pětiletá. Ale to nebyla obyčejná holčička -to bylo sluníčko naprosto bez zábran. Babička už byla na její bezprostřednost evidentně zvyklá, my ostatní ne, takže už když přicházely k zastávce jsme se všichni otočili na zavolání : jé, vy máte ale na balkóně krásnou zahrádku… paní na balkoně se začala smát a my taky, protože holčička pokračovala: a šaty máte taky moc hezké. Naše babička má taky krásné, květované,ale nosí je delší, protože říká, že má už staré nohy . A maminka taky nosí dlouhé, protože se jí nechce ty nohy holit, a tatínek pak říká kdo mu bere pořád ty žiletky.
To všechno stihla říct během pár vteřin a my na zastávce zapomněli na horko a řvali jsme smíchy. Když došly k zastávce, holčička nahlas pozdravila a začala si povídat ostatními. Naprosto bezprostředně jsme se dozvěděli, že paní má moc hezkou kabelku, a holčička dostane k narozeninám taky jednu malou, protože když byli s dědou na zmrzlině, zapomněla ji na lavičce a už tam pak nebyla. A maminka říkala, že je ráda, že tam děda nezapomněl i ji. Spousta bezprostředních a krásně milých vět od malé holky, která zlepšila náladu všem kolem.
Každý si s ní ochotně povídal, všichni jsme zapomněli na únavu z horka. A když na vteřinu malá treperenda zavřela pusu, bylo to asi jen proto, že si v hlavě skládala písničku: Je tu vedro jako hrom, z toho chcípnul by i slon… S pusou od ucha k uchu jsme nastoupili do autobusu a myslím, že všichni budeme příště vyhlížet holčičku, která se v životě určitě neztratí..a spousta z nás si veršovánku o vedru a slonovi určitě pobrukovala ještě hodně dlouho
