Poslední dobou mě něco neustále udivuje. Děti, situace, moje tělo, manžel… Že by jaro?
Tak například o víkendu mě vzbudila vůně přepálené pánvičky. Otevřu oči a nade mnou stojí moje 10letá dcera, ještě v pyžamu a neučesaná, a s velkým úsměvem přes celou hlavu mi hrdě hlásí :,, Maminko udělala jsem tortilu, chceš taky? Ještě mám těsto…no a bráchovi udělám teda taky. Jo a chceš kávu?´´ Chtěla jsem a ona mi ji uvařila…. ,,Páni, co se děje, co po mě bude chtít?´´prolétlo mi hlavou. Nechtěla nic. Jen mi udělala celou snídani a kdybych si řekla, že ji chci do postele, tak by i toto přání bylo splněno. A ke všemu i můj 13letý syn byl nezvykle milý. No nejsou ty děti úžasné?
Před měsícem jsem začala držet jednodenní půst. Každé pondělí jenom piju. Už jsem zvládla 5 pondělků a kupodivu, ten den vážně nemám hlad. Od neděle se připravuji na to, že pondělí je na vodě. Jak mocná je ta naše psyché. Cítím se pak lehčeji po zbytek týdne. Jestli zhubnu, netuším, ale určitě ušetřím…:-)
Velikonoční pondělí jsem se rozhodla bojkotovat, a tak jsem s dětmi jela do Bošovické papouščí zoo. Počasí nám přálo a tak jsme se tam zdrželi, dali si palačinky a čokoládu, koupili skvělý medovník, který na mě počkal do úterka. To víte – pondělí… A jeli jsme domů. Cestou mě napadlo si zajet ještě na výlet a jeli jsme se podívat do Velkých Bílovic, kde sídlí Jihofrukt, jelikož jsem si tam chtěla druhý den jet pro jablka. Okružní pohodovou jízdu však přerušila nepříjemná událost.
Koukám na teploměr, a přehřívá se mi motor. Zastavím, otevřu kapotu a nádržka na vodu prázdná. Tak jsem dolila vodu, počkali jsme až schládné motor a drandíme domů. Jenže hned za městem kontrolka blázní znovu. Zaparkovala jsem ve vinohradu, otevřela kapotu a odskočila před tryskající, horkou tekutinou. ,, Všichni ven z auta a hned.´´zavelela jsem. Celé osazenstvo vyletělo ze dveří , až se jim za patami kouřilo, a všichni jsme s očekáváním pozorovali našeho šípa, pěkně z povzdálí. Naštěstí nic dramatického se neodehrálo. Nebouchlo to, k lítosti dětiček. Už se nejspíš viděli v novém autě….nic nebude.
Děti si vyzvednul známý a já se šípem jsem pomalu dojela k domovu. Nakonec mi asi odešla vodní pumpa. No kdo ví, šíp čeká před servisem na doktora 🙂 . Takže ty jablka zase nedovezu. Ach jo.
A do toho všeho jsem málem omdlela, když mi manžel po 15letech vztahu, řekl že je do mě pořád opravdu zamilovaný. No prostě nádhera. Co auto, tohle je cennější než, kdyby mi před domem stála limuzína. 🙂
No a abych se nenudila, tak už dva týdny řádím na zahradě. Přesazuji stromky, hrabu, čistím, sázím. Vymyslela jsem si totiž, že udělám synovi do léta, parkourové hřišťátko uprostřed naší zahrady. A to mě ještě čeká plot. Jelikkož je mé zdraví a figura poněkud chatrné povahy, koupila jsem si mobilní plot s betonovými patkami a poskládám si jej jako puzzle. Samozřejmě patky půjdou do země, jen musím vymyslet komu dám do ruky ten rýč….? 🙂
Slunný den přeje vaše posedlá matka Věrka
