Můj boj s myškami a jak mě zachránil křečík
Už odmala jsem byla ochráncem zvířátek.
Doma jsme tak postupně zachraňovali postřeleného vrabce, kafčí mládě, které brácha naučil létat, malého ježečka, šnečky, broučky a dokonce i lasičku…
Vždy mě děsila představa, že bych měla nějakému tvorečkovi ublížit.
Došlo to tak daleko, že jsem nebyla schopna zabít dokonce ani mouchy, a raději je vypouštěla zpět ven oknem.
Když se nám ale nedávno do domu nastěhovala myší rodinka, dost jsem znervóznělaZačalo to podivným šramocením za mrazákem, cupitáním na půdě, a vyvrcholilo okamžikem, kdy jsem při noční procházce směr toaleta spatřila myšku, kterak na kuchyňské lince spokojeně ohlodává můj čerstvě upečený koláč.
Ještě ten den jsem narafičila pastičky a bez milosti ty malé mršky začala vraždit.
Tedy až do včerejška.
Včera k nám totiž přijeli synovci a přivezli nám dárek.
Křečíka džungarského.
Roztomilou samičku, kterou jsme pro její elegantně zbarvený bílohnědý kožíšek nazvali paní Křečíkovou.
Paní Křečíkovou jsme si okamžitě zamilovali. Zabydleli jsme ji v kleci po morčátku, kterou jsme provizorně vystlali novinami a celé odpoledne sledovali její akrobatické kousky.
Večer sedím u knihy, a najednou zaslechnu od mrazáku známé šramocení. Nejprve jsem se lekla, že nám zdrhla paní Křečíková.
Nezdrhla…
Byla to myška. Tedy jakási nová paní Myšková, která se nám zřejmě do naší domácnosti také nedávno přistěhovala.
Okamžitě jsem udělala to, co pokaždé .
Vyndala pastičku, připnula výběrový salámek a vraždící nástroj nalíčila za mrazák.
Poté jsem opět zasedla do křesla a chtěla v klidu pokračovat ve čtení…
Když v tom můj zrak padl na klec s paní Křečíkovou…
„Jsem já to ale pěkný pokrytec“, pomyslela jsem si…“na jednom konci kuchyně se snažím důmyslně nastraženou pastí zavraždit paní Myškovou a na druhém konci krmím pamlsky paní Křečíkovou“…Rozdíl je jen v tom, že paní Myšková má zemřít proto, že je na svobodě a paní Křečíkovou držím v kleci proto, aby nezemřela.
V noci to bylo ještě horší. Zdál se mi strašný sen, jak ráno najdu v pastičce místo paní Myškové zavražděnou chudinku paní Křečíkovou, které se podařilo zdrhnout.
Okamžitě po probuzení mé kroky zamířily ke kleci..Uf..paní Křečíková spokojeně pochrupuje.
Poté se přesouvám k mrazáku..Salámek vyžraný, pastička nesklapnutá..
Mršce paní Myškové se zřejmě podařilo zdrhnout…Bůhví proč si také oddechnu.
Odpoledne po práci zamířím nejprve do Zverimexu – koupit podestýlku, domeček a krmivo paní Křečíkové. V zápětí zavítám do domácích potřeb, kde kupuji novou, tentokrát humánní – tedy nevraždící pastičku pro paní Myškovou.
Už vím co udělám. Až se paní Myšková do ní chytí, odnesu ji pořádný kus za barák a tam ji vypustím do přírody.
Vím, že si říkáte, že je to pěkná blbost.
Že myška v zimě stejně asi zahyne, nebo se mi s největší pravděpodobností opět co nevidět nastěhuje zpátky do domu.
Já to vím TAKY….
Ale…všimli jste si, jak je ten roztomilý křečík podobný myšce?
Takže…máte snad lepší nápad? ..:-)
Zdroj foto: Pixabay.com