Nahlédnutí do světa zvířat: V čem jsou životy našich mazlíčků a hospodářských zvířat tak odlišné?
Jsou věci, které si obyčejně neuvědomíte. Třeba to, že krůty nikdy nepoužijí svá křídla, že krávy jsou schopny pěstovat důvěrná přátelství. Že prasata nejsou ve skutečnosti prasata, protože by si nikdy nenakálely pod sebe. Ovšem v domácím chovu se tomu neubrání, v omezeném prostoru a často stresovaná tak, že si to neumíme představit.
Jaký život vlastně žijí „užitková zvířata“ určená ke konzumaci?
Slepicím chybí místo k popelení, něco k zobání a zkoumání, a hlavně ty sociální kontakty a vazby. A i těm krůtám možná chybí to, co mají k dispozici divoké krůty, vyletět do korun stromů a tam na noc hřadovat. Problém je, že domácí krůty jsou na omezeném prostoru překrmované tak, že ztuční a už i kdyby svá křídla použít chtěly, nejde to. Svůj vliv má i šlechtění, které ve světle této knihy vypadá velmi zvráceně, jako využívání živých tvorů k vlastnímu prospěchu. Nebo vážně takhle svět funguje?
Nejsem vegan, nejsem ani vegetarián, ale myslím si, že podobnou knížku by si sám, nebo s dětmi měl prohlédnout a přečíst každý. Minimálně vás zastaví, donutí se zamyslet trošku jiným směrem a uvědomit si, že je poněkud nespravedlivé, že kočka má kliku, protože je mazlíček, ale prasátko takové štěstí nemá a čeká ho budoucnost v podobě řízku.
Ano, je to trochu dráždivé a člověku se všechno možné příčí, protože jsme na to zvyklí, ale na druhou stranu to uvědomění si a představení si světa bez jezení masa, mi přišlo velmi úlevné a příjemné. Vlastně položte si tu otázku: Kdybychom neměli k dispozici maso a například od dětství byli zvyklí na jiné potraviny, jedli bychom dobrovolně maso?
A pak si přečtete třeba ještě tohle:
> „Ve velkochovech nemůžou krávy být se svou rodinou, protahovat se ani přežvykovat čerstvou trávu na sluníčku. Dostávají k jídlu kukuřici, po které tloustnou, bolí je žaludek a prdí. Chov krav plýtvá vzácnou vodou a vytváří znečištění, které prosakuje do oceánů nebo uniká do atmosféry. Pěstování zeleniny namísto chovu dobytka může zachránit oceány, vzduch i mořský život na naší planetě. A jídlo i voda, které ušetříme, dokáže nasytit mnoho hladovějících lidí po celém světě.“
Je mi jasné, že je v knížce vypíchnuto to, co autorka považovala za vhodné a pochopitelné sdělit dětem. Ale mnoho z toho by stálo za to jít a něco víc si zjistit. Opravdu nedělá kravám kukuřice dobře na břicho, čím jsou krmeny? Jaký je vlastně život slepic, krůt, prasat – pokud jsou nechány na svobodě a mají možnost prožít plnohodnotný život?
Otázky se kupí, dalo by se říci, že více otázek vám vyvstane v hlavě, než na kolik jich tu najdete odpověď. A to je asi základ dobré dětské knížky, která utkví v paměti a možná si na ni čas od času děti vzpomenou, až si budou formovat svůj vlastní základ přístupu ke světu, přírodě a možná i jídlu.
Nemusíte se nutně stát vegany, ale je dobré vědět a vnímat souvislosti světa, ve kterém žijeme. Autorka také připomíná ničené oceány a potřeby divokých zvířat. Jak maličtí a malicherní jsme my, lidé… A tak – nahlédněme s touto knihou pod kůži a do duše zvířatům, která mnohdy známe jen jako kousek masa v balíčku.
O autorce: Ruby Roth je umělkyně a ilustrátorka žijící v Los Angeles, Kalifornie. Vegankou je od roku 2003 a poprvé objevila zájem dětí o vegetariánství při výuce umění v mimoškolních zájmových kroužcích.
Zdroj foto: Renata Petříčková
