Vteřiny, které rozhodují: Jak jsem poznala, že se mé dítě topí, a co dělat
Tohle jsem nedávno poznala na vlastní kůži, když můj tříletý syn skočil do bazénu na zahradě bez rukávků. Nikdy to neudělal, asi si neuvědomil, že je nemá. Ale vše je jednou poprvé.
Byla jsem od něj jen asi 10 metrů, musela jsem ale oběhnout stůl, půl pergoly a seběhnout schody. Takže pár vteřin trvalo, než jsem k němu doběhla.
Za tu chvilku se stihl několikrát ponořit pod hladinu a zase vynořit. Kdybych v tu chvíli nedávala pozor, vůbec bych si nevšimla, že se něco děje.
Když se vynořil, stihl se pouze nadechnout, žádné křičení, žádné máchání rukama.
A jak to dopadlo? Než jsem doběhla, stihl se zachránit sám. Ve vodě je celkem často, plave si sám jen s plavacím páskem a rukávky už od jednoho roku. Díky tomu se mu podařilo nasměrovat se zpět ke schůdkům a doplavat si tam, i když to bylo s ponořováním pod vodu, protože se nad hladinou ještě neudrží.
Článek o tom, jak poznáte, že se někdo topí si můžete přečíst tady.
Zdroj foto: Marie Vavrochová