V Česku je tolik dobrého! Jenže dokud nežijeme v zahraničí, vůbec si to neuvědomujeme.
… z čeho se teď hned můžete radovat. Tak třeba:
Český systém vs. americká realita
Metrem pořád a za hubičku
Když potřebujete tady ve Washingtonu D.C. na poštu, do knihovny nebo chcete zaskočit třeba ráno na jógu a nemáte auto, abyste si na to vzala dovolenou. V tohle městě jezdí sice metro a autobusy, ale čekáte na ně klidně i půl hodiny, dost často musíte jít ještě pořádný kus pěšky, a rozhodně to není nic pro šetřílky. Jedna cesta do centra stojí při současném kurzu dolaru 132 Kč (mimo špičku “pouhých” 101 Kč) a za měsíční lítačku tady dáte to, co v Praze za roční. Jasně, Američani víc vydělávají, ale stejně: pět padesát dolaru za pětadvacet minut jízdy a naprosto mizerný servis, kdy nečekejte ani automatické hlášení zastávek, natož dovezení od dveří ke dveřím?! (Pro srovnání: benzín stojí aktuálně 2 dolary za galon, to je 12 Kč za litr. Mám právo Američanům spílat za to, že nepoužívají MHD?)
K doktorovi zdarma
V Americe se u doktora prvně nechodí do čekárny, ale na recepci, kde okamžitě zaplatíte už za to, že jste otevřeli dveře. Obvykle je to 20 – 30 dolarů tzv. spoluúčast, přičemž vyúčtování další lékařské péče vám přijde do pár dnů poštou rovnou se složenkou. Zdravotní pojištění je tak drahé, že pokud vám na něj nepřispívá zaměstnavatel, několik týdnů se léčíte sami a pak si stejně dvakrát rozmyslíte, čemu dáte aktuálně přednost, jestli vyléčení chřipky, kontrole na gynekologii nebo nedejbože prevenci u zubaře, na kterého se většina pojištění ani nevztahuje. Proto ve všech supermarketech prodávají antibiotika jen tak v regálech a v americké drogerii najdete většinu toho, na co doma potřebujete recept od doktora, hned vedle šamponů, vložek a hubnoucích tablet.
Kafe do hrnku
V českých kavárnách je sice obsluha, která se tváří, že by vám do kafe nejradši plivla, ale zase si ho tam můžete dát pěkně do hrnku a ne jenom do papírového kelímku a chvíli u něho posedět, což je za mořem luxus jako hrom, za který si dokonce ještě někde připlácíte!!! V řetězcích alá Starbucks nebo Dunkin´ Donuts hrnky pro jistotu vůbec nevedou, protože kdo by se s nimi jednak myl, ale hlavně, nikdo je tam vlastně ani nechce, neboť na usrkávání z hrnku nemá nikdo čas. Američané musí kromě zhruba litrového kafe zvládnout taky ještě řídit, meeting, nákup, hodit děti do jeslí and so on ….
Cenovky, které nelžou
Nakupování ve Státech je jedna velká radost, přesně jak o tom dost často čtete. Džíny, který v Praze koupíte za čtyři tisíce (a myslíte si, bůhvíjakou luxusní značku nemáte) jsou tady za pětistovku (a když máte štěstí na slevy, což často máte, protože jsou prakticky denně, tak i dvoje) a není to žádná vysoká móda z lifestylových časáků typu Elle, ale prostě úplně obyčejný rifle, který si dojde koupit každý, kdo je zrovna potřebuje. To akorát v Čechách z nich děláme hogo fogo. Tím však radost končí, protože když přijdete k pokladně, chtějí po vás částku úplně jinou než je na cenovce. Ne o tolik vyšší, z pětistovky je třeba pět set šedesát, ale stejně … je to dražší! A tak je to u oblečení, kosmetiky, potravin, úplně u všeho. A to je vždycky po radosti! Ceny se totiž udávají bez daně, která, aby se to nepletlo, je navíc v každém státě trochu jiná. V Čechách je sice draho, ale zase aspoň od začátku víte, na čem jste.
Dlouhá dovolená a mateřská
Američani makají od rána do večera tak, že nechápete, jak vůbec můžou stíhat něco jinýho. Dovolená je tady v průměru tak dva týdny v roce (když pracujete pro “dobrou” firmu a máte shovívavého šéfa) a spousta svátků se drží jen ve státních institucích. Mateřská trvá šest týdnů, a když se vám to nelíbí, odejděte. Po nich strčíte dítě do soukromých jeslí nebo do ruky “nanny”, za něž odevzdáte výplatu, a budete ráda, když si s potomkem užijete aspoň pátek večer a víkendy. Proto mi dává smysl a plně v tom podporuju každou moji známou tady, která si to může dovolit, a rozhodne se s dítětem zůstat doma a na práci se na čas úplně vykašlat.
Takže úsměv a pusu z Times Square v New Yorku,
Jana
Zdroj foto:Pixabay.com
