Svačiny plné lásky: Malé gesto, velký význam
Všimli jste si někdy, jaký máte pocit, když jste u stolu s někým, s kým nemáte zrovna hezký vztah?
A jaké to je naopak jít na večeři s někým, s kým vám je hezky?
Jak vám bude u tohoto stolu?
To, s kým a čí jídlo jíme, vytváří důležitou energii, která dál ovlivňuje náš život. A ten někdo vůbec nemusí být cizí člověk, je to naše já, které jídlo nakupuje, chystá pro to já, které jej posléze konzumuje.
Jak asi sytí JÁ, KTERÉ SE NEMÁ RÁDO to JÁ, KTERÉ JÍDLO PŘIJÍMÁ? S láskou? Z nutnosti, nebo ho jídlem jen chlácholí? Jak asi chutná jídlo přijímajícímu já od někoho, kdo ho jen odbude kusem hmoty, je mu jedno CO JÍ, CO MU TAKOVÉ JÍDLO PŘINESE, NEBO JAK MU ŠKODÍ?
Jaký bude rozdíl ve svačině od maminky, která dá dítěti do skleničky trochu jogurtu, ozdobí ovocem a oříšky a udělá to s láskou, nebo ve spěchu naplněný chleba salámem či ve svačině, která vypadne za 20 Kč z automatu?
Cítíte ten rozdíl?
Zkuste se vcítit do role dítěte, které ve škole otevře svačinovou krabičku nebo sáček a vykoukne na něj svačina, na kterou dala máma mašličku, obtiskla do ní srdíčko, nebo k ní dala hezký ubrousek s obrázkem. Vnímáte ten úsměv na své tváři? V té krabičce je kousek vás, i když jste zrovna v práci a děti ve škole.
A co vypadne z automatu? Prázdná energie, nejen ta nutriční, chybí tam láska, „vzkaz“ jsem tady a myslím na tebe.
To, jaký vztah si budujeme od mala k jídlu, je velmi důležité pro náš osobní život.
Je to jen životní nutnost? Příjemná energie a společně strávený čas? Nebo je to náplast na bolístky?
Pro mě je jídlo velmi důležitý element domova, je to něco, co nás spojuje, čím můžeme držet rodinu pohromadě, sdílet společně čas a vůbec to není o tom vařit každý den složitá a dlouhotrvající jídla.
Vařit se dá jednoduše a zdravě a hlavně s láskou, kterou nejprve musíme najít sami v sobě.
S rozhádaným člověkem se vám u stolu nebude sedět dobře a dost možná budete chtít stolovat i každý zvlášť, nebo každý jiné jídlo na talíři.
Žijeme ve zrychlené, tak trochu instantní době, potřebujeme toho hodně zvládnout s minimem vložené energie. Očekáváme, že jídlo na nás nejlépe vypadne hotové z regálu v supermarketu, hlavně ať je to pak rychlé…
Jídlo je něco, co vloženou energii ale vyžaduje. Nemusíte strávit dvě hodiny u plotny, nebo s odporem chroustat klíčky, abyste připravili zdravé jídlo. Z jídla si udělejte dobrého kamaráda. Dejte mu důležitou roli ve vašem životě, a přesto mu nepředávejte velení.
Jídlo je živina, základní lidská potřeba, ale také energie a je jen na nás, jakou k sobě pustíme. Jídlo není povinnost, trest ani berlička, o kterou bychom se měli opírat, je to parťák, který má rád, když jej přijímáme s otevřenou náručí, nenecháme si jím zavalit, ani se před ním neschováváme.
Zdroj: Štěpánka Čápová