Historie a odkaz Elišky Junkové v automobilovém sportu a životě
Šestero poselství Elišky Junkové
Nerozvíjejte v autoklubu žádné feministické hnutí, nevyhlašujte dívčí válku mužům. Zájem o motorismus má naopak partnerské dvojice sbližovala.
Když manžel okázale projevuje nedůvěru k řidičským schopnostem svého protějšku, dokažte mu, že se mýlí. Přesvědčte ho, aby dal partnerce za volantem samostatnost.
Každá žena si totiž musí vytvořit styl jízdy, který vyhovuje její přirozenosti.Hlavně si nesmí zvyknout za volantem čekat na něčí pokyny. Taková řidička se neumí správně rozhodnout a ve svízelném okamžiku si pak neví rady.
Automobil lze směle přirovnat k mužskému. Stojíte-li o něj, musíte mu přijít na kloub, vědět, co od něho můžete žádat a umět mu vyhovět.
Žádný učený z nebe nespadl a cvičení dělá mistra. To platí o řízení automobilu ze všeho nejvíc.
Jedinou cestou k úspěchu v každém lidském konání je pečlivá příprava. Ve sféře motorismu příprava řidiče i automobilu.
Dům „Na krásné vyhlídce“
Eliška Junková bydlela v Praze v domě, kde se dnes nachází švédská ambasáda a proto má v těchto místech pamětní desku.
Jedno z nejhezčích míst v Praze, s krásnou vyhlídkou na celou Prahu.
Dům dnes patří Švédům, kteří ho odkoupili od dcery doktora Růžička, který byl právník a diplomat. Před ambasádou je v dlažbě Stolperstein – kámen je upomínkou na Josefa Růžičku, jenž společně s manželkou Annou nechal postavit majestátní dům na adrese Úvoz 13.
“Stolperstein” je památník, který upomíná na oběti holokaustu, je památkou na zemřelé i přeživší.
Eliška Junková :
http://www.vitalplus.org/article.php?article=795
Dům na Úvoze, hned vedle Pohořelce, si si tehdy stavěl pan doktor Růžička s rodinou. Dovolil mi upravit si podkroví ve stylu francouzských mansard, jak jsem si je zamilovala za studií. A směla jsem si do střechy zakomponovat i ten balkonek, co jste na něm před chvílí stál. Programově jsem na něj pak vodila své četné přátele, až se z toho stal povinný rituál a z mého bytu intelektuální salón. Pravidelnými hosty tady bývali Eduard Bass, Jaroslav Seifert, Eduard Valenta, Jiří Voskovec a Jan Werich, Alfons Mucha, František Tichý, Václav Rabas, dokonce i Rafael Kubelík a mnozí jiní přátelé, třeba tři generace rodu Havlů či dvě generace rodiny Baťovy, o lidech kolem automobilových závodů nemluvě.
Třebaže jsem tady, na jednom z nejkrásnějších míst Prahy, našla druhý dech, zdejší atraktivní vilu jako by dlouhá léta rdousilo nějaké prokletí. Tak původního majitele doktora Růžičku zavlekli nacisté za světové války do Německa a popravili. Gestapo dům zabavilo jako případné, naštěstí nevyužívané pražské útočiště pro říšského ministra v protektorátu obergruppenführera SS K. H. Franka. Nikdy sem, bohudíky, nevkročil. Po válce se na Úvoz vrátila Růžičkovic dcera Táňa. Provdala se za ornitologa doktora Wahla, jednoho z organizátorů Pražského povstání v roce 1945. Komunisté ho však v padesátých letech nařkli z nějakých velezrádných zločinů a popravili, zatímco Táňa byla na řadu let uvězněna, aby po propuštění emigrovala. Vila připadla Správě diplomatických služeb, od níž si ji v padesátých letech pronajalo Švédské království. A když před nedávnem, po roce 1989, získala rodina Růžičkových nemovitost v restituci zpět, Táňa ji obratem prodala Švédům a vrátila se do Latinské Ameriky.
Zdroj: Amanda