Z temnoty do světla: Inspirativní cesta k uzdravení a osobnímu růstu
Jste ještě mladá a vypadáte skvěle, co vy jste si mohla prožít… Pokaždé se směji a ptám se, jestli to chtějí doopravdy vědět.
Jsem moc ráda, že tuhle tvrdou a bolestivou zkušenost jsem si prožila ještě v době, kdy jsem nebyla vdaná, neměla jsem dítě a za zadkem mi stála celá moje rodina, která mě podporovala po všech stránkách.
Moc lehce se mi o tom nepíše a nemluví. Přece jenom není to tak dávno. Věřím, že je to všechno už pryč a já už mám vybrané až do konce života.
Do patnácti let jsem byla super zdravé dítě. S nástupem na střední jsem si začla stěžovat na bolesti nohou a únavu. Holka z vesnice začala chodit na školu do města. Únava se dala předpokládat. Nenapadlo mě hledat hlubší příčinu.
Na jaře jsem vyjela do zahraničí. Myslela jsem si, že pašování zvířat je neskutečně těžká věc. Mně se povedlo přes hranice převést 3 parazity.
Pár dní po návratu jsem usnula de facto na 3 dny v kuse.
Doktoři si mysleli, že jsem těhotná. Dohadovala jsem se s nimi, že jsem ještě žádnému klukovi nedala ani pusu, na tož abych s někým spala… Nevěřili mi, na testy jsem musela. Na svoji první velkou lásku jsem si ještě pár let počkala.
Začal kolotoč po nemocnicích. Jedna nestačila. Přestávala jsem chodit, mluvit… Díky této zkušenosti věřím v anděly, že žijí mezi námi. Můj je doktorka Veronika Cirmanová. Bez ní nevím, jak bych dopadla, ale určitě bych nežila tak, jak žiji dnes. Rozlouskla i můj oříšek.
Sehnali se silné léky, které se podávali při hospitalizaci v nemocnici na Bulovce. Snížili mi imunitu. Dalších několik let jsem chytala všechno, co se kolem mě mihlo. Objevily se problémy s lymfou, záněty po celém těle, zlepšoval se únavový syndrom, ale únava byla obrovská.
Na psychiku to pro mě byla procházka peklem. Nežila jsem jak moji vrstevníci. Připadala jsem si, jako kdybych nikde nepatřila… Obviňovala jsem všechny kolem. Mají můj obdiv, že to se mnou vydrželi.
V té době jsem se začala zajímat i o alternativní postupy léčení a osobní rozvoj. Zkoušela jsem všechno, co se naskytlo.
Věřila jsem v jedno, že budu zdravá.
Kousek po kousku jsem se zlepšovala. Myslela jsem si, že už mám vyhráno, ale…
Potřebovala jsem ještě jednu tvrdou lekci. Obrovskou cystu uvnitř stehenní kosti. Hledání vůbec postupu jak se do ní dostat. Nikdy nezapomenu na ten pocit, když jsem se dozvěděla, že rakovina se mi vyhla. Je to pouze cysta. Čekala mě další velká operace, štěpy od dárce. Noci a dny plné bolesti.
V tento moment mi došlo, že pokud něco v mém životě nezměním, dopadnu zle. Nestačila jenom hromada teorie, nestačily dobré rady a hodiny povídání od mých rádců. Došlo mi, že to musím prožít a zažít. Já se musím změnit.
Rozhodla jsem se, že se změním. Změním sebe, změním svůj život.
Začala jsem na sobě hodně intenzivně pracovat. Motivace byla obrovská. Vizualizace, afirmace, deníky, motivační nástěnka… Nespočet malých berliček, které mi pomáhaly krok za krokem. To všechno bylo na denním pořádku. Věřila jsem mé noze, že všechno zvládne a věřila jsem, že budu zdravá, ale měla jsem i strach. Musela jsem se i s ním poprat. Hrabala jsem se v sobě. Hledala jsem, co od života doopravdy chci. To jsem ještě netušila, že právě zasazuji semínko kurzu
Jak vědomě nasměřovat svůj život.
Stal se zázrak:
Začala jsem chodit po pěti měsících od operace bez všech pomůcek.
Dneska se mě už netýkají žádné kontroly, které měly být doživotní. Naštěstí všechny štěpy se nádherně ujaly.
Během těhotenství si mé tělo dělalo pořádky. Zánět ledviny, zápal plic, operace slepého střeva. Moment, kdy vám nasazují uspávací masku a vám tečou slzy, protože nevíte jestli budete ještě dva v jednom, až se proberete…
Po porodu se objevila celiakie. Vypadá to, že stála za řádkou mých zánětu.
Dneska i ona je na ústupu, ale o tom někdy jindy.
Naštěstí maličký je úplně zdravý.
Nastalo období, kdy jsem tělo už jenom pomocí bylin dočišťovala. Je to záhul, ale stojí to za to.
Doktoři mi říkají, že kdyby mi bylo přes padesát, nepřežila bych nebo bych přežila s následky.
Díky Bohu, že jsem byla mladá a měla jsem tělo plné síly a energie.
Jsem moc ráda, že na světě jsem a jsem moc ráda, že můžu dělat všechno to, co mě baví. Je to velký dar.
Dneska jsem za tyto lekce moc vděčná. Zpětně vidím, že jsem je potřebovala. Asi bych jsem se nikdy nerozhýbala. Vytrvalá práce na sobě přináší svoje bonusy. Jeden z takových bonusů je praktický kurz, který Vám pomůže porovnat si hlavu. Je možné se na něj přihlásit přes pracovny ženy sro nebo na mých stránkách.
Lucie Jancurová
Zdroj foto: Lucie Jancurová