Jedna procházka, tři setkání a tisíce možností: Zůzin příběh o vytrvalosti a štěstí
Na těchto stránkách je přes 50 000 žen a právě TY čteš můj dnešní příběh! Já Ti děkuji. 🙂
Co Vám budu povídat, všechno není hned, ale když věříte, že to, co chcete se splní, tak se to splní – FAKT. Člověk akorát musí vydržet a samozřejmě pro to něco udělat! Hlavně, když cítíte, že TO něco, je ONO, tak Vám garantuji, že to poznáte. Dva roky jsem si přála přítele Marka, zatla zuby a vydržela, protože jsem cítila, že vydržet mám. A hele, dnes jsme spolu 5,5 roku a je to bomba.
Vrátíme se do roku 2014. Jednoho teplého večera jsem vyrazila na procházku se svým psem Rockym. V dáli mezi poli jsem zahlédla ženu se stejnou rasou psa, jako mám já! Ridgeback, skvělý! 🙂 Proběhlo mi hlavou. No ihned jsme s tou paní daly řeč. A víte, kdo byla ta žena? Chrudimská Žena sro Renata Kašparová. Renča byla nadšená, že máme stejnou rasu psů a navrhla, že bychom mohly společně venčit častěji. Pejskaři budou nyní přikyvovat, že je přeci jen lepší, když si dva parťáci můžou společně hrát.
Bohužel jsme si na sebe zapomněly vzít kontakt. Takže to vypadalo, že se již nikdy neuvidíme.
Ale počkejte si… Od přítele jsem dostala k narozeninám kurz tance (Je to božan!) a neuvěříte, koho jsem na první lekci kurzu potkala! Krátkovlasá mladší paní, ale tentokrát bez psa – Renča. Chápete to? A pro změnu jsme si řekly, že si předáme čísla a víte co? Zase jsme si nic nepředaly! A jak se říká “do třetice” se mi podařilo narazit na jednu akci na Facebooku, kde byla vyfocená Renča se stánkem Žen sro. Pojďme si říct, je to úsměvné. Nečekala jsem ani chvíli a kontaktovala jsem ji. Ihned se rýsovala schůzka v tehdy nové pracovně na Rozhledně v Chrudimi.
Tak jsme se sešly. Jelikož jsem taková velmi aktivní skudentka, nabízela jsem Renče pomoc, kdyby náhodou potřebovala. Spousta z Vás již Renču zná a víte, že je akční, ihned mě seznámila s projektem ŽENY sro, který vytvořila Evička Vašková Čejková. A zároveň Ren přišla s nabídkou, zda bych jí pomohla s akcí Maminy run.
Pár dnů před akcí jsem kontaktovala na Facebooku Evču, zda by věděla o nějaké brigádě v Praze, protože jsem tam po prázdninách měla nastupovat na VŠ. Evča nereagovala.
Moc jsem se těšila na sobotní akci. Mělo být krásné počasí, na náměstí byla připravená pouť a já v ten den také měla narozeniny. V sobotu 8. 8. jsem měla poznat první ŽENU s.r.o. ALE Před dnem “D” mě chytly silné horečky, tak jsem na akci poslala jen přítele. Strašně mě to mrzelo, že jsem se nemohla zúčastnit. Evču jsem znala jen z vyprávění nebo videí, ale TO něco uvnitř mi zase říkalo, že bych ji i tak ráda poznala.
Na podzim roku 2014 mi Renča dala kontakt na Irču Holčákovou, které jsem ještě ten den napsala e-mail, zda by se jim hodil někdo na občasnou výpomoc, abych měla nějakou brigádu ke škole a něco nového se naučila. Irča mi odpověděla, že v případě, kdyby se něco naskytlo, tak se mi ozvou. Neozvala se. Všímáte si, jak to zatím stále nevychází? Pojďte ale číst ještě dále.
Dny ubíhaly jako voda, čím jsem starší, tím to utíká rychleji – Máte to také tak? “Brigádničila” jsem všude možně, převážně jako hosteska. Podařilo se mi pracovat v O2 areně, kde jsem poznala spoustu nových lidí a nasbírala spoustu zážitků z akcí a zkušeností s lidmii známými po ČR i neznámými. Zkoušela jsem i další brigády, ale co si budeme povídat, v Praze si člověk dost rychle natluče, když si cestu hledá sám.
Ale děkuji těm, kteří mi dali lekci! I to je potřeba.
V únoru letošního roku jsem měla možnost pomáhat na konferenci Wo.men. Při akreditaci lidí jsem na seznamu narazila na jméno Eva Čejková Vašková! V duchu jsem zajásala. Další možnost, jak ji poznat a představit se jí. Na registraci jsem koukala všude kolem, zda Evča dorazí. A ona nikde. Pak už byl čas jít plnit další úkoly, kde jsem měla na starost časomíru a jednání s Emmou Smetanou. Velmi milá slečna by the way. Hrozně bych si někdy chtěla vyzkoušet, jaké to je mluvit na tolik lidí do mikrofonu!
A konečně v druhé části přednášek přišla ta ŽENA s.r.o. – Eva. Ladným pohybem se tiše usadila do předníí řady, asi pět míst ode mě. Svým úsměvem rozzářila celou místnost. Kdo ji zná, bude se mnou souhlasit, že když Evička přijde do místnosti, přiřítí se s ní i vlna pozitivní energie a Ti co ji neznají, tak FAKT nekecám! Ale jak rychle tahle půvabná dáma přišla, tak rychle zmizela. Takže zase nic.
Nyní přeskočíme pár měsíců – nedalo mi to a kontaktovala jsem znovu Renču, zda mají v pražské pracovně místo, tak mě nabudila k tomu, ať tam zkusím ještě jednou napsat. Po druhém pokusu se zadařilo. Přišel mi email od Irči, zda se dostavím na schůzku. Pozor, blížíme se do cílové rovinky. Jako bývalý atlet vím, že v cílové rovince je potřeba zabrat a také nastává ta nejrychlejší část. Během týdne jsem naskočila na pozici recepční. Bomba! Radost veliká! Ale počkejte – mám pro Vás ještě něco.
Konečně jsem se seznámila s paní zakladatelkou ŽEN s.r.o.
Ta její pozitivní energie mi dá vždy takovýho facana, a to mě prostě baví. Na recepci jsem byla téměř měsíc, kdy se konalo natáčení pro Šlágr TV na téma Den dětí. Evča přivedla na natáčení svého čtyřletého klučíka Františka. Teď se nečeho chytněte, protože pro Vás mám poslední věc tohoto příběhu. Pro Františka měla přijít jeho chůva, ale asi měla zpoždění, nevím. Všimla jsem si, že Evča potřebuje pracovat, tak jsem ho čapla a šla si s ním hrát. No a za pár dní mi volala Evča, zda budu hlídat jejího syna, že si mě vybral sám. To je tak milé!
A já sedím u Evčinýho stolu v kuchyni a píši ve volné chvíli tento příběh. Náhoda nebo osud? Nevím, ale každopádně děkuji, že se mi tato příležitost naskytla a věřím, že to tak má být a doufám, že budu moci naší Evičce a holkám pomáhat víc a víc. 🙂 Než jsem se dostala k Ženám s.r.o., trvalo to skoro dva roky a já vydržela!
Cítím, že po všech těch brigádách (a že jich nebylo málo) je ZDE něco, co by mě mohlo posunout mnohem dál. Samozřejmě je potřeba zkoušet, protože tím nejlépe zjistíte, co Vás baví, co Vám jde a tím, že zkoušíte, děláte něco pro sebe a možná si to ani neuvědomujete, ale děláte si cestu, ve které zjistíte, co Vás nejvíc naplňuje. Je mi 21 a zkouším a hledám, tak se toho nebojte, i když Vám je třeba 15, 30, 50 nebo víc. V každém věku je šance poznat to, co Vás bude v životě nejvíc naplňovat.
PS: Děkuji, že jste dočetli až sem. A věřím, že jsem Vás trochu nakopla jít za tím, co byste chtěli. Budu ráda, když se se mnou také podělíte o nějaký Váš příběh.
Vaše Zůza
Zdroj foto:Pixabay.com
