Mé zkušenosti a poučení z prvních měsíců podnikání
Tak, je to tu. Jsem sama svým pánem. Mám za sebou těžkou lekci a čeká mě spousta práce na e-shopu, který jsem nikdy nechtěla mít sama. Nevíte o čem mluvím? Přečtěte si první díl Deníku začínající podnikatelky. Nemáte čas? Tak jen vězte, že jsem začala podnikat s manželovou bývalou přítelkyní, se kterou jsem se dlouhá léta nesnesla. Ano, blbost. Ale nevypadalo to tak černobíle. Konec velkého kamarádství se dal očekávat a mně zůstal na krku nedodělaný e-shop a nemalé peníze do něj investované.
Září 2015
Lidé mi gratulují k velkému kroku, ale já jsem pořád dost překvapená, jak blbě to celé dopadlo. Nechápu Janino chování, nevím, co si počnu. Je toho hodně – rodina, škola, e-shop, nějaké vlastní zájmy. Začínají se mi hromadit různé zdravotní problémy. Šílená únava, ekzém v obličeji, bůhví jak jsem si uhnala tenisový loket a nemůžu kvůli tomu ani spát. Myslím hodně na bráchu. Pochybuju úplně o všem. Začínám chodit k psychoterapeutce. Je jasný, že jsem se nevyrovnala s tou bráchovou nehodou. Kdysi jsem četla jeden zajímavý román. Hlavní hrdince se zhroutil její ideální život a musela se postavit na vlastní nohy. A její babička jí radila, aby to vzala všechno popořadě. Jedno po druhém. Mně se sice život nehroutí, ale mám toho dost. Nevím, co dřív. Takže jedno po druhém. Řeším dizertaci a skutečně ji dotáhnu téměř do finále.
Pak se seknu a musím čekat na pomoc zkušenějších. Odjíždímě na dovolenou a já si ji hodlám opravdu užít. Bez školy, bez e-shopu, bez těch každodenních starostí. Ekzém ale překvapivě nepolevuje a ruka mě pořád bolí. Když se vrátíme, rozhodnu se spustit e-shop. Detaily budu řešit až v průběhu. Využiju své náhlé svobody a upravím marži. 30% pro produkty plátců DPH, 40% pro neplátce. Někde to nejde, ale pod 20 % nejdu. To je fajn. Objednávám další produkty, které si myslím, že v sortimentu chybí. Dotahuju grafiku, zakládám Facebook a Pinterest. Hlavně ať se to hýbe. I proto, že se mě na to pořád někdo ptá. 22. 9. skutečně e-shop spouštím. Čekám smršť objednávek od známých. Kluk, co pro mě e-shop dělal, mi oznamuje, že s tímhle druhem podnikání končí. Hledám někoho, kdo mi pomůže se správou. Bohužel nejsem programátor a nemám na to ani čas.
Říjen 2015
Smršť se nekoná. Pár nejbližších si objednává. Přijde i pár cizích objednávek. Jsem z toho zklamaná. Nějak jsem si myslela, že ono samo se to udělá a ono samo to pofrčí jedna radost. I prd, velebnosti. Doma hustím do manžela, že jsem e-shop měla nechat Janě. Že o to lidi nemaj zájem. Ten je ze mě na nervy a tvoří mi byznys plán. Od ekonoma bych čekala něco sofistikovanějšího než “Do 1. 8. 2016 budu mít jednu objednávku denně, a když ne, svět se nezboří!” Dělám si revizi, jak se věci mají – zjišťuju, že jsem do e-shopu nasypala kolem 150 tisíc, z toho 80 je ve zboží. Chtěla bych těch 80 mít na účtu jako operativní kapitál. Je mi jasné, že budu muset objednávat zboží podle zájmu lidí, i když si na něj ještě nevydělám prodejem. Tchán mi půjčuje 200 tisíc, alespoň částečně z firmy vyvádíme naše soukromé finance, které v ní už zahučely. Psycholožka mi stanovuje diagnózu. Jsem workoholička. Neumím odpočívat. Jsem závislá na aktivitě. A ještě chvíli to tak budu dělat a na ekzém a tenisový loket budu ještě s láskou vzpomínat.
Bavíme se o tom, proč se tak honím. Učím se nechat věci na později. Najíst se, dodržovat pitný režim, spát, dělat něco i pro sebe. Dělit svůj čas mezi rodinu, práci a sama sebe. Sama sebe dlouhodobě šidím. Už tak deset let. Jsem prostě taková. Jenže dřív jsem se po náročném týdnu mohla o víkendu dospat. Klárka víkend nemá. A já nechci šidit hlavně ji. Nemám žádné sezónní zboží. Objednávám rychle fusaky, náručníky na kočárky, teplé zavinovačky. Sehnala jsem jednoho člověka na správu webu. Ale odpovídá, když chce. Někdy vůbec, někdy jen udělá, o čem píšu, a mailem se neobtěžuje. Parkrát si připadám jako idiot. Mluví se mnou tak. Ale pak mi připadá jako idiot spíš on. Prostě programátor. Třetí pohlaví:)
Listopad 2015
Manžel si vzpomene na spolužáka, který už rozjel pár e-shopů. Dáváme si s ním schůzku. Dá mi pár tipů. Musím se dostat na Heuréku a Zboží. Měla bych přejít k Shoptetu, naplnit web články, zkusit si založit účet na Fleru. Pustím se do srovnávačů. Pošlu na Heuréku 5000 Kč, na Zboží 2000 Kč. Posléze zjišťuju, že Heuréka mi nabila kredit 5000 Kč, ale na faktuře si přičetla DPH. A celkově to nějak nefunguje. XML feedům opravdu nerozumím. Netuším co s tím dělat. Ale je jasné, že to nefunguje. Sakra. Fler jde mimo mě, nejsem výrobce a hodně z mých dodavatelů tam účet má. Shoptet mě zklamal. Jsem malá ryba, nikoho nezajímám, nikdo se neobtěžuje mi něco nabídnout nebo vysvětlit. Mám v záloze číslo “na kluka, co je v tom fakt dobrej”. Ale dárce si není jistý, jestli je to jeho číslo, jestli mi pomůže, jestli mi k něčemu bude reference, moc se totiž nemuseli. Google mi hlásí, že ten “dobrej kluk” je v Shoptetu dost nahoře.
Definitivně odmítám mu volat. A upřímně, do webu jsem v tuhle chvíli vrazila po všech úpravách a přídavcích 35 tisíc. Nechce se mi je jen tak zahodit. Včetně té vietnamské grafiky, která se mi fakt líbí. Přes kamarádku se dozvídám o kurzu pro “maminkatelky”. Vlivem administrativních chyb se nakonec dostanu za velmi dobrou cenu na celodenní kurz do Vrchlabí. To je super, protože je o víkendu a kousek odtud pocházím, takže mám hlídání jisté. Odcházím nadšená. Jestli si něco budu pamatovat celý život, tak to, že můj rozchod s Janou nebyl mou vinou, ale že se člověk NIKDY NEMÁ POUŠTĚT DO PODNIKÁNÍ ČI VZTAHU, POKUD MU PŘIJDE, ŽE JEHO PARTNER ŽIJE JEDNO VELKÉ DRAMA. Dramatem totiž bude naprosto všechno. I to, co spolu budeme mít. To sedí. Jana byla drama samo o sobě. Konečně pošlu první newsletter na adresy těch, co u mě nakoupili, a těch chudáků, co mám v adresáři. Ohlas je povzbudivý, i když je to jen z wordu vyrobené pdf.
Prosinec 2015
Žádní známí neobjednávají. Prosila jsem, aby mi i řekli, kdyby něco sháněli a já to neměla, ale samozřejmě nic neřeknou. Nevyčítám jim to. Lidi kolem mě moc drží. Posílají mi tipy na akce, kde bych se mohla zviditelnit. Dostávám se i na United Pacool Market. Nejsem ten tip, ale neslibuju si velké výdělky, jen chci vědět, co na to lidi. Je to třídenní, od pátku do neděle. Od 13.00 do 23.00. Prý “late night shopping”. Nezdá se mi to, ale když to nezkusím, nemůžu fňukat, že jsem zkusila všechno. Chodí mi objednávky tak každý třetí den, musím se dostat mezi lidi. Pacool market je propadák. Žádní návštěvníci. Jen lidi, co jdou kolem na muzikály a fakt nemají touhu si něco koupit. Jsem s tím v pohodě. Platila jsem 4000 Kč za stánek, což bylo minimum, a věděla jsem, že bych potřebovala prodat alespoň za 12500 Kč, abych byla na nule. Pátek je úspěšný, prodám asi za 4500 Kč. Pomáhá mi sestřenice. Klárku hlídá tchýně, pak si ji přebírá manžel. Sobota už je tragická. Tržby asi 2500 Kč, neděle ještě horší, sotva 1500 Kč. Lidi jsou divní. Dělají, že mě nevidí.
Žádné podnětné připomínky. Buď přijdou a líbím se jim, nebo dělají, že mě nevidí. Mluvím s okolními stánkaři. Paní z veganské pekárny mi vysvětlí, že mám moc specifické zboží. Přijde mi dost specifická sama. Pán z antikvariátu si stěžuje na malé zisky a provokativně přepočítává tlustý pakl tisícovek. No jo, i já u něj nechala omylem 600 Kč. Konečně je po všem. Jsem v mínusu, ale některé zboží jsem vyprodala a můžu trochu provětrat sklad. Těším se na Vánoce a e-shop řeším spíš na sociálních sítích. O svátcích už nikdo neobjednává. Maximálně drobnosti. Vietnamská grafička mi dělá profesionálnější šablonu na newsletter. Sklízí obdiv. Grafička ale končí, založila si ve Vietnamu kavárnu. Nemá už čas.
Leden 2016
Končím s učením na fakultě – baví mě to, mrzí mě to, nechci to pustit, ale pochopila jsem na kurzu maminkatelek, že všechno dělat nemůžu. Tohle dělám téměř zadarmo, vyplácám si tím i ty chabé možnosti hlídání, které mám. Život je otázkou priorit. Finišuju dizertaci. Odevzdávám ji a cítím se jako notně použitý čajový pytlík. Končím i s psychoterapií. Je mi mnohem líp. Vím, že mám o světě občas zkreslené představy. Chci všechno hned, to, co se mi daří, beru jako samozřejmost, to, co mi nejde, jako osobní selhání. Musím si na to dávat pozor. Odpočívat. Starat se o sebe. Vykašlat se na multitasking a naučit se prioritizovat. Víc koukat na to, kdo jsem, co chci, co umím. Krotit přílišnou kreativitu. Znovu se vracím k Janě a psycholožka mi vysvětluje, že jsem soutěživá. Proto se s ní porovnávám, proto mě rozhodí, když mi někdo přinese, že ji zaměstnala švédská firma (ano, Švédsko je má srdcovka a nikdy mě žádná švédská firma nechtěla) a kolik bere.
Terapeutka mi vysvětluje, že já přeci nevím, jak to ve skutečnosti je. A že to, že ona je v něčem dobrá, přece nemusí znamenat, že já jsem špatná. Mám z toho divný pocit, řekla jsem, že se s ní nedá pracovat, a teď jsou z ní někde tak na větvi, že jí dají takový plat. Usměrňuje mě, že já přece nevím, že jsou z ní na větvi. A koneckonců jsem zjistila, že firma není švédská, takže ta zpráva mi mohla být prostě určená, aby mě naštvala. A pak bůhví, co je vlastně pravda. Teď už vím, že řeším blbosti. Vytáhla jsem to spíš proto, že nemám už o čem mluvit. Terapie splnila svůj účel. Ukázala mi sebe sama v jiném světle. Pomohla mi pochopit, že bráchovi už nic život nevrátí, že můžu být skvělá matka, i když nevěnuji veškerý svůj čas péči o dítě. Že nemůžu být dobrá ve všem. Takže končím. V newsletteru lákám zákaznice, že pokud na e-shop napíšou recenzi na koupený produkt, budou mít dopravu na příští nákup zdarma. Nepřijde ani jedna. Nikdy. Zkouším také akci Zdravé přebalování, ale využije ji jedna zákaznice.
Únor 2016
Poslední dva měsíce jsou objednávkově slabé. Ale bývá to tak. Po Vánocích. Lidi si dokupujou spíš praktický věci. Ale moc tomu nevěřím. Leden jsem věnovala škole, na e-shop nebyl čas. Musím se do toho pustit. Začnu Heurékou, ale je to větší oříšek, než jsem si myslela. Za čtyři měsíce jsem z kreditu utratila 70 Kč. Jsem zvědavá, jak utratím těch 5000… Systém mi nechce spárovat produkty. Že je nezná. Po debatě s programátorem o XML feedu i s Heurékou o tom, v čem je problém, nacházím v redakčním systému pole “Označení pro Heuréku”, které tam je od začátku, ale programátor řekl, že to nebude mít vliv. Nevím, na co myslel, protože teď tvrdí, že to je přesně to pole, kam můžu Heuréce napsat cokoliv, aniž bych si ničila styl e-shopu. Ručně vypisuji pole u 150 produktů. Jde to naštěstí docela dobře. Scházím se s majitelkou Geekshopu – přes 30 tisíc liků na Facebooku, já 125. Není moje cílovka, ale poznámky má dobré. Malé fotky, divné fotky, změnila by design e-shopu na jednodušší, přešla na jiné technické řešení e-shopu – mám ho v OpenCartu, ona doporučuje WooCommerce. Doporučuje mi Instagram. Prý Pinterest v ČR prostě nebude tak oblíbený jako v cizině, kdežto na Instagramu bych mohla najít lepší publikum.
Po schůzce, kterou jsem absolvovala s Klárkou lezoucí po pohovce, po stole, pod stolem, s rukama neustále v mém koláči a jukající na kluka u vedlejšího stolku, se vrhám na úpravy, které můžu udělat. Přefotím divné fotky, které jsou v mých silách, vložím je na web větší. Založím si Instagram a jo, je to dobrý, ale musím se mrknout, jak to využít pro podnikání. Zkoumám WooCommerce, ale nakonec zjišťuju, že by to bylo z bláta do louže. Začnu si vést kreativní diář – obyčejný sešit, bez dat a dnů, ty si tam píšu já a pak už jen úkoly, poznámky, nápady. Je to fajn, mám v tom větší pořádek. Na Vyplňto.cz zakládám dva dotazníky, jeden o nákupech na netu obecně, jeden přímo o mém e-shopu. Vyhodnocení bude koncem března. Chci rozšířit sortiment – to je podle jedné úspěšné podnikatelky kámen úrazu. Nabízím toho málo. No jo, ale kde vzít peníze? Na účtu jsem na 10 tisících.
Březen 2016
Zkouším newsletter posílat přes MailChimp. Řešíme ale účetní uzávěrku, ke které je potřeba můj počítač, takže to celé řeším velmi rychle a nemám čas to pořádně vyladit. Odhlásí se jen jeden příjemce, ale míra rozkliknutí je mizivá. Mizivé je i množství objednávek. Zkoumám Google Analytics a nechápu – mám kolem 700 návštěv týdně, ale 80 % z nich okamžitě opustí. Většina lidí přijde z vyhledávačů, ale velká část z návštěv nemá specifikované klíčové slovo, takže nevím, proč mi tam lezou. Je to skupina 18 – 24, úplně mimo můj záběr. Nechápu. V administračním systému nacházím způsob, jak si prohlédnout objednávky, které těsně před potvrzením někdo zrušil. Není jich bohužel tolik, kolik jsem myslela. Často jsou to lidé, kteří si potom objednají. Ale jedna paní ruší těsně před cílem velkou objednávku na 2500 Kč. To mě mrzí.
Obvykle objednávají lidé tak za 300 Kč. Ach jo. Zavádím také výhodné sady, mimo jiné i nabídku výhodného nákupu celé výbavičky na miminko. Píše mi kamarádka, že to využije. A hned to udělá. Je mi to blbé. Dala bych jí slevu. Nerada vydělávám na známých. Ale trvá na tom, že ona zas nerada známé zneužívá. Že se jí moje produkty opravdu líbí. Konečně si dělám jakýsi rozvrh prací, týden po týdnu, kterého bych se měla držet. Pokud to zvládnu, bude to fajn. Ale jsem už tři týdny ve skluzu. Objevuju ŽENY s.r.o. a konečně si nepřipadám tak marně. Zkouším módní soutěž a zpětná vazba je tak povzbuzující, že píšu první příspěvek na blog – řeším zrovna spor s “kamarádkou”, která přeze mě chce prodávat své háčkované produkty, i když mně se nehodí. A cítím velkou podporu. Nepřijdu si jako v ČR. Tolik pozitivních zpráv jsem nečekala. Pomáhá mi to jít dál, když už mám chuť to celé vzdát. Koncem měsíce je hotová účetní uzávěrka. Ztráta kolem 50 tisíc. To jsem čekala horší. Ale i tak mám chuť Janě poslat složenku na ty ušlé budoucí zisky, co si přála proplatit.
Duben 2016
Rozhoduji se psát deník o podnikání. A konečně píšu první dva posty. Na facebooku se přidávám do skupiny Malé e-shopy. Je to docela podnětné, i když jako v ČR si připadám. Najdou se tam lidi, kteří Vám na otázku “nefunguje mi toto, co s tím mám zkusit, kde začít” odpovědí “to si nemůžete myslet, že to jde tak snadno, musíte to hlavně dělat dobře”. Správce dokonce jednoho požádá, aby byl konkrétní, ale on odpoví, že knowhow je drahé. Jakási slečna ale ví, o čem je řeč, a prozradí název kouzelné aplikace, která sleduje chování zákazníků na e-shopu. Můj kreativní diář leží pod hromadou papírů na mém pracovním stole. Kupuju si organizéry a zachraňuji ho. Koukám na březnový plán a chytá mě deprese. No nic. Práce neuteče. Dnes je 12. dubna, beru to jako nový start. Dost už o tom, co bylo, a vzhůru k novým úkolům.
Co jsem se naučila?
Podnikání se zdá jednodušší, než je.
Heuréka není vhodná pro e-shopy, které nenabízejí běžné produkty od běžných výrobců. Pokud si myslíte, že ručně pletená dětská deka se prostě zobrazí mezi dětskými dekami, jste na omylu. Musí být od nějaké značky. Jinak bohužel.
Technické řešení e-shopu není detail, který se doladí. Kdybych mohla vrátit čas, skutečně bych šla jen do šablony. Alespoň do chvíle, než mi bude jasné, co potřebuji. A než si na e-shop na míru vydělám.
Bez podpůrné komunity to nejde. Pokud člověk podniká sám, potřebuje prostě vlídné slovo, nápad, nakopnutí, pozitivní motivaci od někoho, kdo ví, o čem mluví.
Život je otázkou priorit. Ne multitaskingu. Dělejte všechno raději popořadě, než tisíc věcí najednou a žádnou pořádně.
Ptejte se na zkušenosti druhých a zkuste se jimi skutečně řídit. Než do něčeho investujete, poptejte se dvou tří lidí z podobné oblasti podnikání a pak se rozhodněte.
(POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ – ALE TENTOKRÁT UŽ VÝRAZNĚ KRATŠÍ)
Zdroj foto:Pixabay.com
