První den ve škole: Jak podpořit svého prvňáčka
Určitě jste slyšela, že holčičky jsou ve škole zodpovědnější, přistupují k ní pečlivěji a mají obecně lepší výsledky. Navíc se se školou snáz sžijí. Nebojte, pokud vám v září do první třídy nastupuje syn, přistupuje k ní stejně pečlivě, jako holčička. Jen vám toho moc neřekne. A vy budete tápat…
Váš prvňák ví dlouho dopředu, že se škola blíží, že ho čekají velké životní změny… A kdyby na to chtěl náhodou zapomenout, připomene mu to pečlivá teta, akurátní děda, nebo další členové rodiny, kteří považují za svou povinnost stále dokola se vašeho šestiletého dítěte ptát, jestli se do školy těší a jestli bude nosit samé jedničky.
Jak byste odpověděla vy na otázku, jestli se těšíte na expedici na Mars a zda vám bude chutnat strava kosmonautů? Ve stejné situaci se totiž nachází vaše ratolest. Odpověďmi na dotazy příbuzných je nuceno hodnotit něco, co nikdy nezažilo, co si nedokáže představit… Stejně jako vy výše zmíněný pobyt na Marsu.
Proto, pokud je to jen trochu možné, kroťte své zvídavé příbuzné a nechte dítě, aby se školním batohem pochlubilo samo. Až přijde ten správný čas…
Před vstupem do školy je nervózní každý. Dcera stejně, jako syn. Možná to maskují zlobením, nemluvností a dalšími projevy, ve skrytu duše si velice dobře uvědomují, že se jim mění život, nastávají povinnosti (které možná vidí u starších sourozenců – ti jsou samostatnou kapitolou v životě prvňáka a ještě se k ní vrátíme: mají totiž dar dítě naladit pozitivně nebo jim naopak na několik let školní docházku pořádně znechutit).
Sledujte, ale netlačte na pilu
Počítejte ale s tím, že první den školní docházky bude plný očekávání. Z vaší i dětské strany. Vy budete očekávat, že vše poběží jako na drátkách, na druhou stranu budete dojatá, protože si uvědomíte, že jedna životní etapa vám i vaší ratolesti končí, jiná začíná. Vaše dcera i syn se budou těšit na paní učitelku, kamarády, budou si hned během prvního dne školy hledat místo v partě kamarádů, jak tomu byli zvyklí ze školky, a zjistí, že to tak rychle nepůjde… Během prvního týdne se pak na ně začnou hrnout povinnosti v podobě zařízení si čipu na obědy, vyzvednutí klíčků od šatny u školníka… Paní učitelka je zahrne učebnicemi, rozvrhem, kromě toho budou muset sedět tři čtvrtě hodiny na místě… Není divu, že po týdenním maratonu školních povinností se od pečlivé dcery dozvíte, že ji škola nebaví, syn přestane komunikovat úplně a bude tvrdit, že je unavený. Vy, jako chytrá máma musíte být připravena i na tuto variantu a netlačit na pilu. Na školu se totiž musí připravit hlavně rodiče, děti to jinak nezvládnou!
Kluci jsou pomalejší analytici
Uvědomte si totiž, že kluci a holčičky přistupují k povinnostem a jejich plnění po svém. Podle odborníků je to dáno tím, jak mají nastavené vnímání světa. Kluci jsou odmalička analytici, potřebují si vše nejdřív důkladně osahat a prozkoumat, takže pokud po nich budete denně vyžadovat odpověď na otázku: „Co bylo ve škole?“, nic se nedozvíte. Syn totiž nebude vědět, co by vám odpověděl. Nebude vám přece vysvětlovat, že si hlídal vztahy ve třídě, že zjistil, že Tonda se kamarádí s Františkem, že družinářka je nepříjemná osoba, která ho nutí dojídat maso, že ve třídě nejsou hračky jako ve školce. Také objevil, že třeťáci jsou už opravdu velcí kluci a bude je během velké přestávky sledovat s bázlivým ostychem… A jak by tohle měl shrnout do uspokojivé odpovědi na vaši stereotypní otázku? Ovšem po měsíci, kdy si nové prostředí zanalyzuje, vás informuje o všem podstatném…
Holky řeknou vše
Dcera oproti tomu bude hlásit vše. Od prvního dne tak budete vědět, s kým sedí v lavici, že má paní učitelka na řasách nalepovací diamanty, kde jsou umístěny toalety, že rizoto v jídelně bylo mňam, kolik učebnic dostala. Pečlivě vám bude odevzdávat úkolníček se vzkazy od paní učitelky a hlásit i to, co vás vlastně nezajímá, protože to víte z třídních schůzek. Je to totiž její způsob, jak se se stresem, který prožívá, vyrovnat. Vymluvit se z něj. Takže její proud slov nezastavujte tím, že jí odkážete na večer, že teď nemáte čas, atd. Vaše dcera by mohla získat pocit, že se dostatečně nezajímáte o to, co prožívá a se svěřováním by přestala. Což není vaším cílem, že?
České školství nepracuje s individualitami
Právě kvůli rozdílnému nastavení holčiček a kluků, získávají malé slečny reputaci těch pečlivých. Kluci pak jsou automaticky zařazováni do skupiny dětí, které se příliš nesnaží, mají školu „na salámu“. Je to ale jen proto, že děti jsou na prvním stupni základní školy hozeny do jednoho pytle a nikdo, respektive české školství, nepracuje s individualitami, jako takovými. Samozřejmě se najde pár osvícených pedagogů, kteří dokážou do striktních osnov zahrnout i přístup k jednotlivcům, opravdu mnoho jich ale není… O to víc si važte, pokud tento skrytý dar v třídním učiteli vašeho dítěte objevíte.
Starší ségra nebo brácha dokážou pěkně zavařit
Starší sourozenci jsou samostatnou kapitolou! Právě oni totiž působí na vnímání školy u prvňáka mnohem víc, než byste tušila – a přála si. Pamatujete si, že váš starší třeťák opovržlivě mluví o družině, nebo školním klubu, že je pro mrňata, pomlouvá učitelky, tvrdí ostentativně, že ho škola nebaví a nejlepší z celého školního roku jsou prázdniny? Pak byste si s ním měla sednout a probrat, že jemu také nástup do školy nikdo nekazil hloupými řečmi, a i kdyby byl stokrát přesvědčený o své pravdě, ať si ji v září a říjnu nechá pro sebe. Aby si jeho sourozenec, který se se školou teprve seznamuje, mohl sám zjistit, že je škola zábavná, že jídlo v jídelně není nepoživatelné, atd…
POZOR! Negativní konotace, které by ratolest na prahu puberty mohla zasít do duše prvňáka, se vám budou těžko vyvracet. Proto požádejte, jako dospělák dospěláka, své starší dítě, aby vám s prvním obdobím mladšího dítěte ve škole pomohlo. A klidně ho uplaťte hračkou, po které tak dlouho touží. Ta investice se vám totiž vyplatí! Negativní postoje k výchově předškoláka rozhodně nepatří… Zamezte jim.
Kornout ano, nebo ne?
V neposlední řadě: První den školy máte za sebou, je tedy na místě oslavit ho. V posledních letech se před školami sporadicky objevují děti s papírovými kornouty plnými sladkostí. Což je německá tradice, kterou si nejspíš pamatujete z filmu Lucie, postrach ulice. U nás takovéto dárky tradici nemají, velkou odměnou pro dítě je to, že ho po škole vezmete na dort, na zmrzlinu nebo k zatracovanému Mekáči. Nechte malého školáka, aby si sám vybral, kde chce životní změnu oslavit a jestli na párty pozve také babičky s dědečky, kteří jeho proměnu ve školáka nesou stejně těžko, jako vy.
Také mu můžete koupit drobnou hračku, pořád by ale dítě mělo vnímat, že do školy nenastupuje kvůli úplatkům, ale proto, že se v ní něco naučí. Tak pozor, abyste hned na startu nepřepálila cenu. Například mobilní telefon za první den docházky je, podle psychologů, dárkem nevhodným. Proč? Protože je otázkou, jaký dárek bude vaše dítě požadovat po zdárném ukončení prvního pololetí…
Přečtěte si také článek 9 tipů pro rodiče a školáka: jak vše zvládnout.
Zdroj: www.ceskamama.cz
Zdroj foto:Pixabay.com
