Historie sňatku a svateb

V předsvatebním shonu není nic příjemnějšího, než se na chvíli zastavit a vrátit se do dob minulých, nahlédnout do historie a objevit kousek minulosti, která nás dovedla až do současnosti. V různých kulturách se konaly různé obřady, ale motiv byl vždy společný – partnerský svazek. Tuto událost bylo vždy třeba ekonomicky zajistit a hlavně náležitě oslavit.  Naši předkové velmi prakticky přistupovali k zajištění jak rodinného majetku a jeho rozmnožování, tak k usnadnění plození  potomků – tedy svazky byly většinou předem domluveny. Svazky tak byly spíše volbou rodiny a rozumu, než milujícího srdce, což ovšem nebránilo v mohutných oslavách, trvajících i více dní a nocí. Dnes ani netušíme, kolik  bylo vyplakaných slz, nad nešťastnými láskami, které nebyly nikdy naplněny…

V minulosti měla družba významnou obřadní funkci, dnes se tato úloha přesunula na svědky a je to většinou člověk určený k obveselování ostatních, proto je dobré volit někoho blízkého, ale zároveň vtipného, výřečného a organizačně schopného. Družičky se měly v minulosti co nejvíce podobat nevěstě a tímto způsobem měly zmást zlé duchy, aby nepoznaly, která z dívek je nevěsta a nemohli nad ní „páchat zlé moci“. Často se jednalo o mladé dívky, panny, z rodiny nevěsty nebo alespoň ze stejné vesnice. Dnes družičky nejčastěji zdobí auta, svatebčany a starají se o zábavu hostů. Často se jedná o malé děti, pro které je tato funkce hlavně zábavou. Dříve se ovšem nošení závoje nevěstám nekonalo.

Tradice, která zůstává zachována, nebo jen s malými odchylkami, jsou šaty nevěsty a její doplňky. Šaty nevěsty mají být bílé, jako symbol čistoty a panenství. Do konce 1. Republiky zdobil nevěstu myrtový věneček se závojem. Závoj značil podřízenost ženichovi, jako svému manželovi, a do poslední chvíle měl skrývat panenskou cudnost dívky.

Na konci 19. Století převažovaly církevní sňatky, civilní sňatky jsou až záležitostí první republiky. V minulosti byl více kladen důraz na rodinu, na její zakládáni, na děti. Svátost manželská byla důsledně dodržována nebo alespoň preferována.

Za první světové války přirozeně docházelo k úbytku kapitálu a ke snížení schopnosti pořádat nákladné a honosné obřady. Šaty se omezovaly na levnější materiály a často byly později přešívány na peřinky pro děti nebo na jiné účely. Móda svatebních šatů za první republiky již více méně korespondovala se soudobou módou. Tedy sukně se zkracovaly, již se tak důsledně nedbalo na dlouhé šaty nevěsty. Důsledně se ovšem dodržovala „dekoltáž“ tedy šaty byly zpravidla až ke krku.

Tradice a pověry

Svatba, nevěsta, svatební veselí… všechny tyto pojmy jsou odpradávna spojovány s různými legendami a pověrami, někteří je mají za pravdivé, jiní se jim smějí, ale jak to tedy je?
O pověrách často mluvíme, jakoby byly naše vlastní, i když je vymysleli naši předci již dávno. Říká se, že snoubenci by neměli trávit předsvatební noc v jednom domě, je tedy dobré snoubence vyslat na poslední předsvatební noc k rodičům, aby ho dobře ohlídali a on si neudělal bujarou noc s kamarády – i když dnes je právě toto v módě…
Dále se říká, že by ženich neměl vidět šaty nevěsty dříve než před obřadem, pověra říká, že kdo spatří svůj protějšek ve svatební den jako první, bude mít v manželství navrch – tedy je dobré, aby nevěsta byla bdělá a uviděla svého milého ve svatební den jako první: o)

Nevěsta by měla mít ve svatební den oblečeno všechno nové, začíná nová etapa jejího života. Dále jednu věc vypůjčenou a jednu věc starou, často nějaký šperk, který má v rodinné historii význam, také něco darovaného a něco modrého. Na novomanžele se při odchodu z obřadní síně hází zrnka rýže, což symbolizuje blahobyt a štěstí v budoucím životě.

Oblíbenou pověrou je ta, že dívka, která chytí svatební kytici hozenou nevěstou, se do roka vdá. To také platí o svatebním dortu – pokud si svobodná dívka dá kousek dortu na noc pod polštář, uvidí ve snu svého budoucího manžela.

Prstýnek tvaru kroužku má vyjadřovat věčnou a dlouholetou lásku, zlato se používá pro svou vzácnost a na prsteníčku levé ruky se nosí proto, jelikož tudy teče krev přímo do srdce…

Ať už se svatební hostina koná doma nebo v hostinci, dochází před jejím započetím k řadě zvyků – nevěsta musí říci své nové jméno, následuje rozbití talíře a jeho zametání novomanželi, což prokáže jejich schopnost spolupracovat a zároveň střepy přinášejí štěstí, takže manželství bude harmonické. Následuje pojídání polévky z jednoho talíře, které také symbolizuje schopnost spolupráce, ale také podstatnější symboliku, kterou je schopnost brát si a dávat z jednoho společného krajíce…

Oznámení a zvaní na svatbu je dnes činěno svatebním oznámením, doplněným o pozvání ke svatební hostině. Klasické je pečení koláčků, zvací koláčky se podle tradice pečou několik týdnů před svatbou, rozdávají se příbuzným, přátelům a sousedům a jsou zároveň pozvánkou na svatební hostinu. Tyto koláčky jsou považovány za vizitku kuchařského umění hospodyně. Jelikož je tento zvyk velmi chutný, nehrozí zřejmě jeho zapomenutí.

Ženich dnes přenáší nevěstu přes práh jejich nového společného domova, prý proto, aby přelstil zlé duchy, kteří číhají nad prahem, významem je začátek nového života.

Dříve byly neodmyslitelnou součástí svateb řeči a vinše. Dnes lze za náhradu těchto řečí považovat čtení různých svatebních blahopřání a přípitky.

Zvyk únosu nevěsty během hostiny se rozšířil z Moravy a jeho provádění je dnes spíše výjimkou, nejen proto, že často dochází k nešťastným událostem, vlivem množství vypitého alkoholu, ale také proto, že tento zvyk narušuje společenskou atmosféru svatebního veselí.

V neposlední řadě ke svatebním tradicím patří snaha uchovat si něco, co by svatbu připomínalo, proto si nevěsty lisují některé kvítky ze své svatební kytice, nebo ji suší rovnou celou.

 Moderní, civilní manželství je poměrně mladou institucí. Potřebný zákon u nás vymyslela a uvedla do praxe až legislativa rakouského mocnářství v dubnu 1890. Do té doby bylo manželství uzavíráno zásadně před bohem a bylo považováno za svaté. Na druhé straně tento zákon objevil do té doby neznámý akt rozvodu. Avšak také to přineslo větší prostor svobodě a otevřela se nová cesta k dříve vzácné věci – sňatkům z lásky. Ještě v minulém století sloužilo manželství především k zaopatření a láska se měla vyvinout až v průběhu let. Nebo alespoň tolerance k druhému. Bez ní to ale nejde ani nyní, na prahu 21. století.

Zdroj: http://www.online-kvetiny.cz/historie-snatku-a-svateb/
www.svatebni-kytice-kvetiny.cz

Výročí svatby