Báseň z mé letité sbírky citátů a básniček..
Růže pro mě
Růže pro mě
Přišel s ranním úsvitem,
v ruce držel růže.
S provinilým úsměvem,
ptal se, jestli může.
Do očí se nepodíval,
neměl právo ani!
Kdysi mohl jenom kývnout
a já bych šla za ním.
Místo toho prázdné týdny,
víra, bolest, také žal,
které mi s tak chladným klidem,
velice rád věnoval.
Odešel a já jen snila
o tom, že se vrátí snad.
Až potom jsem pochopila,
že už se ho musím vzdát.
Dneska přišel s ranní září,
květinu mi podával,
nabízel mi svoji lásku,
kterou stokrát prodával.
V očích se mu cosi lesklo
jako ktřípek naděje.
Řekla jsem mu jen tři slova
– příliš pozdě je.
S provinilým úsměvem,
ptal se, jestli může.
Do očí se nepodíval,
neměl právo ani!
Kdysi mohl jenom kývnout
a já bych šla za ním.
Místo toho prázdné týdny,
víra, bolest, také žal,
které mi s tak chladným klidem,
velice rád věnoval.
Odešel a já jen snila
o tom, že se vrátí snad.
Až potom jsem pochopila,
že už se ho musím vzdát.
Dneska přišel s ranní září,
květinu mi podával,
nabízel mi svoji lásku,
kterou stokrát prodával.
V očích se mu cosi lesklo
jako ktřípek naděje.
Řekla jsem mu jen tři slova
– příliš pozdě je.
Do očí se nepodíval,
neměl právo ani!
Kdysi mohl jenom kývnout
a já bych šla za ním.
Místo toho prázdné týdny,
víra, bolest, také žal,
které mi s tak chladným klidem,
velice rád věnoval.
Odešel a já jen snila
o tom, že se vrátí snad.
Až potom jsem pochopila,
že už se ho musím vzdát.
Dneska přišel s ranní září,
květinu mi podával,
nabízel mi svoji lásku,
kterou stokrát prodával.
V očích se mu cosi lesklo
jako ktřípek naděje.
Řekla jsem mu jen tři slova
– příliš pozdě je.
neměl právo ani!
Kdysi mohl jenom kývnout
a já bych šla za ním.
Místo toho prázdné týdny,
víra, bolest, také žal,
které mi s tak chladným klidem,
velice rád věnoval.
Odešel a já jen snila
o tom, že se vrátí snad.
Až potom jsem pochopila,
že už se ho musím vzdát.
Dneska přišel s ranní září,
květinu mi podával,
nabízel mi svoji lásku,
kterou stokrát prodával.
V očích se mu cosi lesklo
jako ktřípek naděje.
Řekla jsem mu jen tři slova
– příliš pozdě je.
a já bych šla za ním.
Místo toho prázdné týdny,
víra, bolest, také žal,
které mi s tak chladným klidem,
velice rád věnoval.
Odešel a já jen snila
o tom, že se vrátí snad.
Až potom jsem pochopila,
že už se ho musím vzdát.
Dneska přišel s ranní září,
květinu mi podával,
nabízel mi svoji lásku,
kterou stokrát prodával.
V očích se mu cosi lesklo
jako ktřípek naděje.
Řekla jsem mu jen tři slova
– příliš pozdě je.
Místo toho prázdné týdny,
víra, bolest, také žal,
které mi s tak chladným klidem,
velice rád věnoval.
Odešel a já jen snila
o tom, že se vrátí snad.
Až potom jsem pochopila,
že už se ho musím vzdát.
Dneska přišel s ranní září,
květinu mi podával,
nabízel mi svoji lásku,
kterou stokrát prodával.
V očích se mu cosi lesklo
jako ktřípek naděje.
Řekla jsem mu jen tři slova
– příliš pozdě je.
které mi s tak chladným klidem,
velice rád věnoval.
Odešel a já jen snila
o tom, že se vrátí snad.
Až potom jsem pochopila,
že už se ho musím vzdát.
Dneska přišel s ranní září,
květinu mi podával,
nabízel mi svoji lásku,
kterou stokrát prodával.
V očích se mu cosi lesklo
jako ktřípek naděje.
Řekla jsem mu jen tři slova
– příliš pozdě je.
Odešel a já jen snila
o tom, že se vrátí snad.
Až potom jsem pochopila,
že už se ho musím vzdát.
Dneska přišel s ranní září,
květinu mi podával,
nabízel mi svoji lásku,
kterou stokrát prodával.
V očích se mu cosi lesklo
jako ktřípek naděje.
Řekla jsem mu jen tři slova
– příliš pozdě je.
Odešel a já jen snila
o tom, že se vrátí snad.
Až potom jsem pochopila,
že už se ho musím vzdát.
Dneska přišel s ranní září,
květinu mi podával,
nabízel mi svoji lásku,
kterou stokrát prodával.
V očích se mu cosi lesklo
jako ktřípek naděje.
Řekla jsem mu jen tři slova
– příliš pozdě je.
Až potom jsem pochopila,
že už se ho musím vzdát.
Dneska přišel s ranní září,
květinu mi podával,
nabízel mi svoji lásku,
kterou stokrát prodával.
V očích se mu cosi lesklo
jako ktřípek naděje.
Řekla jsem mu jen tři slova
– příliš pozdě je.
Dneska přišel s ranní září,
květinu mi podával,
nabízel mi svoji lásku,
kterou stokrát prodával.
V očích se mu cosi lesklo
jako ktřípek naděje.
Řekla jsem mu jen tři slova
– příliš pozdě je.
květinu mi podával,
nabízel mi svoji lásku,
kterou stokrát prodával.
V očích se mu cosi lesklo
jako ktřípek naděje.
Řekla jsem mu jen tři slova
– příliš pozdě je.
kterou stokrát prodával.
V očích se mu cosi lesklo
jako ktřípek naděje.
Řekla jsem mu jen tři slova
– příliš pozdě je.
V očích se mu cosi lesklo
jako ktřípek naděje.
Řekla jsem mu jen tři slova
– příliš pozdě je.
Řekla jsem mu jen tři slova
– příliš pozdě je.
Nejsem si jista, ale myslím si, že tuhle báseň jsem napsala kdysi v dávných
dobách já sama. Autora uvedeného nemám a ani jsem ji nenašla na internetu.
Tak snad. Ale je to již nejméně 40 let.
Hudlenka
