Protože jde o lásku, o péči, o pozornost věnovanou svému vlastnímu tělu. Je to o porozumění tomu vztahu – já a mé tělo.
Přibíráme, hubneme, přejídáme se, hladovíme, sportujeme, válíme se na gauči, máme radost, jsme v depresi, za něčím jdeme, honíme se, vzdáváme to… Denně jsme v koloběhu života, v koloběhu situací, emocí, dění a naše tělo to snáší, zvládá, reaguje na to. Toto je život. Občas jsme nahoře a občas dole, ale to vše je někde mezi tím.
Potkávám skvělé ženy, které jsou na kraji rezignace na život. To není o fázi nechej to jít – pusť to, co tě trápí a uvolni místo novému, lepšímu a krásnějšímu. To je o fázi – už nemohu, nechci, nevím, nevidím důvod, je mi to jedno… A to je mi vždy líto, protože toho mají tolik co nabídnout, sobě i jiným. Jen to už nevidí.
„Když se nepostaráš o své tělo, kde budeš žít?“
(cit. facebook)
Tato otázka na mě před nedávnem vykoukla na FB. To už jsem měla napsaný svůj ebook 10 výmluv, které vám brání zhubnout. A tak nějak to začalo vše dávat smysl.
Jak vysvětli právě tu otázku, proč to nikdy nevzdat? To hubnutí, to dobré stravování, ten fajn pohyb, ta nová směrování a změny v životním i osobním stylu, v myšlení, v přístupu, v žití, v konání. To, co se ne vždy u konzultací či přednášek dobře poslouchá, protože výsledky nepřicházejí hned. Navíc, to potřebuje naši energii konání a občas je to o překonávání sama sebe, svých hranic.
Jednou ze základních podmínek úspěchu v tom co dělám a předávám dál, je právě hezký, láskyplný vztah ke svému tělu.
Když se podíváme na lásku jako takovou, co od ní očekáváme?
-
Bezpodmínečnost? Ano milujeme i přes mnohé nedostatky a chyby, přijímáme nedokonalost a milujeme ji takovou, jaká je.
Odpovědnost? Ano, pomáháme si, vzájemně se chráníme, pečujeme o sebe a neubližujeme si.
Nerozlučnost a stálost? Ano, chceme spolu být, chceme porozumět jeden druhému, chceme být jedinou možností, a ne jednou z mnoha.
Láskyplnost, citovost? Chceme být milovaní i milovat, být výjimeční, krásní, žádoucí i žádaní.
Mohla bych ve výčtu pokračovat dál a dál. Zkuste si to popsat, jak vy vnímáte lásku. A umíte si tuto vámi definovanou lásku představit k vlastnímu tělu?
Ať již ho hýčkáte a milujete, nebo ho trápíte, vyčerpáváte, ono tu pro vás stále je. Je jedno, jestli je to tělo 50 či 150 kilové, 30 nebo 60 leté. Je to vaše tělo. Co k němu cítíte?
Představuji si tělo jako láskyplný dům, ve kterém je harmonie, porozumění, vzájemná podpora a láska. Je to dům, ve kterém žiji každou vteřinu, minutu, hodinu, den i rok svého života. Proto si kladu otázky:
-
Jak o něj pečuji? Jak v něm uklízím? Jak ho živím? Jak ho odměňuji? Jak s ním komunikuji? Rozumím mu, když se mnou hovoří a stěžuje si, že ho trápím? Jak mu pomáhám a podporuji ho? Jak ho miluji?
Vím, že jako každá láska, i tato má své mouchy, vrtochy, své neshody. Ale jako v každém vztahu, vše má své řešení a každý vztah se dá rozvíjet i zlepšovat. Pokud obě strany chtějí, jde to. Někdy po krůčcích, někdy mílovými kroky.
Kvalitní a krásný dům není jen hezká fasáda. Z domu, ve kterém chci žít, se stává láskyplný domov až tím, co je uvnitř. Jak se v něm cítím, to je to, co činí můj život šťastným a spokojeným, nebo naopak nešťastným a nespokojeným.
To je jeden z důvodů, proč to nikdy nevzdávat.
Důvod, proč své tělo milovat a pečovat o něj, a to bez ohledu na věk nebo to, co jsme prožily. V tuto chvíli je jedno, jaké stopy ten prožitý život na něm zanechal. Je vždy důvod, proč se znovu a znovu snažit, napravovat, zlepšovat, zkrášlovat, milovat ho…
Je to přece MOJE TĚLO, místo, kde žiju já.
P.S. mám pro vás dárek pro začátek – ebook 10 výmluv, které vám brání zhubnout, který si můžete zdarma stáhnout na www.hubnuhrave.cz *heart*
