Od roku 1901 se uděluje Nobelova cena za literaturu. Za tu dobu ji obdržel jediný Čech, který se shodou okolností narodil ve stejném roce, kdy se Nobelova cena udělovala poprvé. Tím doposud jediným českým laureátem Nobelovy ceny za literaturu je Jaroslav Seifert.
Mezi jeho první a poslední sbírkou uplynulo 62 let. Tu první Město v slzách vydal Jaroslav Seifert ve svých 20-ti letech. Na konci 30.let a během 2.světové války reaguje Jaroslav Seifert ve svých básních na aktuální dění, třeba ve sbírce Přilba hlíny na osvobození Československa od fašismu. Velkou pozornost již dříve vzbudila také jeho reakce na smrt prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka.
Po druhé světové válce, po komunistickém převratu v roce 1948 se Jaroslav Seifert dostal do nemilosti komunistického režimu, navíc onemocněl a v roce 1949 odešel do invalidního důchodu. V roce 1954 vydal sbírku Maminka, za kterou dostal státní cenu Klementa Gottwalda.
Jaroslav Seifert se ve svých básních a knihách inspiroval také výtvarným uměním, konkrétně pak díly Mikoláše Alše ve sbírce Šel malíř chudě do světa nebo dílem Josefa Lady ve sbírce Chlapec a hvězdy, což už se dostáváme do šedesátých let minulého století.
Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 se opět Jaroslav Seifert ocitá v nemilosti režimu. V sedmdesátých letech navíc, mimo jiné s Václavem Havlem podepíše Chartu 77, jeho básně vycházejí v samizdatu. Tou vůbec poslední sbírkou je v roce 1983 Býti básníkem. O rok později v roce 1984 dostává Jaroslav Seifert Nobelovu cenu za literaturu.
Básník Jaroslav Seifert (23. září 1901 Praha – Žižkov – 10. ledna 1986 Praha) je jediným českým nositelem Nobelovy ceny za literaturu (10. prosince 1984). Patřil k prvním signatářům Charty 77. Jeho nejvýznamější díla jsou sbírky básní Na vlnách TSF, Píseň o Viktorce, Maminka, Koncert na ostrově, Morový sloup a kniha vzpomínek Všecky krásy světa.
