V rámci dovolené na východu Moravy jsme v jednom deštivém dopoledni zavítali i do Slováckého muzea, které se nachází ve Smetanových sadech v Uherském Hradišti.
Slovácké muzeum v Uherském Hradišti zaujímá v síti českých a moravských muzeí významné postavení. Nejen svým stářím či množstvím sbírkových předmětů, ale především zaměřením a pracovními výstupy upoutává zájem odborné i laické veřejnosti. Není typicky vlastivědným zařízením. Již od svého vzniku se profilovalo etnografií a archeologií, později výtvarným uměním a historií. Výzkumný a sběratelský záběr na celou národopisnou oblast Slovácka jej řadí mezi regionální instituce. Z původně malého kulturního zařízení, zrozeného z obětavého úsilí a nadšení vlastenecky zaměřených pracovníků, vznikla profesionální a vysoce odborná instituce, která slouží veřejnosti v několika budovách.
Zdejší hlavní budova ve Smetanových sadech v Uherském Hradišti je věnována expozici Slovácko a národopisným, archeologickým a historickým výstavám.
Národopisná expozice Slovácko otevřená v roce 2014 je členěna do několika okruhů, které jsou vzájemně propojené a navazují na sebe. Pro život lidí na venkově byl určující způsob obživy, kterým na Slovácku bylo především zemědělské hospodaření i s řadou doplňkových činností, ať se jednalo o chov dobytka, včelařství, rybářství či vinohradnictví. Lidové stavitelství pak charakterizovalo nejen kulturní krajinu, ale také životní potřeby obyvatel.
Dalším okruhem, který je v národopisné expozici Slovácko samostatně vyčleněn, je rukodělná činnost od tradičního hrnčířství přes zpracování textilních vláken až po práci se dřevem včetně vysoké umělecké úrovně dochovaných dokladů lidového řezbářství.
Lidový oděv je velkým a rozmanitým okruhem, který se do značné míry prolíná i v části věnované rodinným a výročním obřadům. Zastavení v polovině expozice zobrazuje krojovou rozmanitost Slovácka od střihově i výzdobně jednoduchých oděvů horských oblastí moravských Kopanic přes podhorské Buchlovicko, luhačovické Zálesí, Uherskobrodsko, dolňácké regiony Uherskohradišťska i Kyjovska až po rovinné Podluží a okolí Strážnice.
V druhé polovině expozice se vzájemně prolínají okruhy rodinného a výročního obyčejového cyklu. Lidský život plynul od narození přes významný přelomový okamžik, kterým byla a je svatba v kruhu výročních zvyků. Každoročně jej provázely masopustní obchůzky, velikonoční zvyky, letniční obyčeje, slavnosti dožínek i vinobraní až po hody. Závěr obyčejového cyklu v období adventu charakterizovaly nejen obchůzky tajemných postav Mikuláše a jeho družiny či lucií, ale znamenal především zamyšlení nad směřování lidského života, který s ubývajícími slunečními paprsky krátícího se dne směřoval ke konci. Celý život pak provázela zbožnost a lidová víra, se všemi jejími projevy včetně uctívání patronů chránících úrodu, domácnost i řemeslníky a jejich práci.
S manželem jsme se shodli, že toto bylo jedno z nejhezčích muzeí, ve kterém jsme kdy byli.
