Dnes jsem jela vlakem z Berouna, krásné počasí, vyřizování úřadů. Takže pohoda. *heart**psss*Dala jsem si na cestu kávu, koupila časopis Vše co mám ráda a jelo se. Při čtení, jsem koukala, kdo jede ve vlaku. Pár dam, jeden pán a jedna mladá dáma. Černé linky okolo očí, džíny a široká mikyna, jak to dnes mladé nosí. Včetně mé drahé dcery. Na tuhle módu si trochu člověk musí zvyknout. Mladá hubená a místo, aby měla nějaký oblek, který zvírazní její hezkou postavu, je zahalená až po krk:-). No nic, chvilku jsem poslouchala okolní šum. Vlak se rozjel a slečna měla hovor, . Tím že seděla kousek ode mě, né že bych chtěla poslouchat, ale nedalo se to přeslechnout. S někým na druhém konci. Kam jedeš? ona Na barák,…něco.. ona Vždyť jsem ti říkala že nemám kam jít. To jsem upřímně spozorněla. Říkala, jak ji máma vyhodila z domu, protože se přestěhovala k novému příteli a ten, ji tam nechce. Jako dceru. To jsem se trochu zarazila. Matka ze mě udělala bezdomovce, protože je jí pohodlnost přednější. Hele, počkej, volá mi učitelka, to musím vzít. Na chvilku zvedla mobil, mluvila s paní učitelkou velice vřele, velice slušně. Dále se pak věnovala hovoru s dotyčným po ukončení hovoru s paní učitelkou. Tedy, jen jsem valila oči. Jestli takhle mladej člověk, se musí starat sám o sebe? O učitelce v druhém rozhovoru neřekla jediné křivé slovo, slušně poděkvala, slušně mluvila. Usoudila jsem, že to není jen tak. Není jako některá generace, co slyšíte okolo, ta matka je kr…, ta úča je taková a taková. Předpokládám, že slečně bylo 16 – 17 let, víc ne. A mluvila pěkně. Jen o mámě ne. Věřím, že takových dětí ( mladých dívek, kluků ) , je mraky, jen to nikdo nevidí, neslyší. Celou cestu domu jsem přemýšlela. Jaké štěstí, když máme kde bydlet, co jíst, když děti žijí bez starostně. Mají si kde hrát, kam složit hlavu, .Děti v pubertě, toho namluví hodně, hodně, . Měli by vidět i tu obrácenou stranu života. Že není vše samozřejmostí, během chvíle, mohou být někde jinde, případně na ulici. Tak to snimi vydržme, pokusme se je i my pochopit, ale zároveň jim ukazovat a vychovávat, že nic není 100% jisté. Naučit je zodpovědnosti, včetně nás samých, je mnohdy opravdu těžké. Bylo mi holky upřímně líto a doufám, že vše zvládne, že celou situací nějakým způsobem propluje za pomocí všech, kteří takovým lidem, dětem, klukům pomahají. *heart*
