Linda Štucbartová působí jako lektorka a mentorka, je však také inovátorkou v oblasti prevence násilí a společenské odolnosti. Její projekt Sebeobrana pro všechny, který buduje spolu se svou dcerou Ladou, se zaměřuje na prevenci klientského násilí i celkově na prevenci násilí a agresivity. Za dobu existence již tým projektu proškolil více než 3000 účastníků z více než 40 organizací.
Co Vás přivedlo k tématu sebeobrany a následně vytvoření projektu Sebeobrana pro všechny?
Uvědomila jsem si, že mnoho lidí nikdy nedostalo konkrétní návod, jak nebezpečné situace rozpoznat a jak na ně účinně reagovat. Není to o tom, že by byli slabí, ale že jim nikdo neřekl, jak se lze efektivně bránit. Sebeobrana není jen o hmatech, chvatech a tělocvičně. Chtěla jsem přinést přístup, který zdůrazňuje prevenci, komunikaci a deeskalaci.
Lidé si sebeobranu často spojují hlavně s fyzickým bojem. To je ale jen část celého příběhu, že?
Fyzická obrana je relevantní reakcí ve chvíli, kdy jde o zdraví a o život. Situace, ve kterých můžeme využít nějaké prvky sebeobrany, se odehrávají již mnohem dříve. Agrese často nezačíná rovnou fyzickým útokem, ale překračováním hranic, slovním napadáním, nerespektováním osobního prostoru. Právě proto se v Sebeobraně pro všechny zaměřujeme na rozpoznání nebezpečných situací, komunikaci, nastavování hranic a na to, jak dokážeme reagovat na manipulaci či tlak. Naše pojetí sebeobrany je z velké části o prevenci – jak na úrovni jednotlivců, tak organizací i společnosti jako celku.
Projekt vychází z amerického konceptu Empowerment Self Defense. V čem je tento přístup specifický?
Empowerment Self Defense je vědecky podložená metodika, která propojuje prevenci násilí, psychologii a trauma-informovaný přístup. Neučí lidi jen bojovat, učí je násilí především předcházet. Zaměřujeme se na rozpoznání rizikových situací, posílení vlastní intuice a schopnost reagovat i pod stresem. Zároveň je navržena tak, aby byla dostupná opravdu každému – dětem, seniorům i lidem bez sportovní průpravy.
Někteří lidé ve vypjatých situacích „zamrznou“. Dá se na to připravit?
Zamrznutí není selhání, je to přirozená reakce těla na stres. V kurzech vysvětlujeme, jak se tyto reakce liší, jak jim porozumět a jak s nimi pracovat. Když si osvojíme a zautomatizujeme jednoduché strategie, dokážeme je použít i ve stresu. Pro prevenci „zamrznutí“, tedy pro rychlejší překonání této reakce, doporučujeme například práci s hlasem – naučit se ohradit, vymezit si hranice a v případě potřeby nahlas říct „Dost!“ nebo „Stop!“. Cílem není dokonalá reakce, ale uvědomit si několik možností, jak situaci zvládnout. Jednou z nich může být také prostý fyzický odchod z nepříjemné situace.“ Pro složitější situace trénujeme tzv. komunikační formulaci, která vychází z teorie nenásilné komunikace.
Vaše kurzy navštěvují děti, senioři i lidé s handicapem. Jak náročné je program přizpůsobit?
Na všech kurzech pracujeme s pěti principy Sebeobrany pro všechny – Mysli, Zakřič, Utíkej, Bojuj a Sdílej. Formu ale vždy přizpůsobujeme konkrétní skupině. U dětí hodně využíváme hru, práci ve skupinách, pohyb a scénky. U teenagerů přidáváme témata jako bezpečnost v barech a klubech, na rande nebo v online prostředí. U seniorů se více zaměřujeme na prevenci, komunikaci a sdílení – tedy na to, na koho se mohou obrátit, protože existuje řada organizací, na které se mohou obrátit. Se zdravotníky nebo sociálními pracovníky pak pracujeme především s konfliktními situacemi v práci, ale také s porozuměním „myšlení agresora“. Ve všech kurzech neopomíjíme ani důležitost sebepéče a vzájemné podpory.
Zaměřujete se i na rozpoznání varovných signálů. Kdy by měl člověk zbystřit?
Nebezpečné situace často nezačínají náhle. Varovnými signály může být například ignorování hranic, manipulace, postupně se zvyšující agresivita nebo snaha člověka izolovat druhého od okolí. I ve vztazích se objevují tzv. „red flags“, tedy varovné signály, které bychom neměli přehlížet. Důležité je reagovat už v těchto raných fázích, například jasným vymezením hranic nebo případným ukončením vztahu. V rané fázi je to snadnější než v pokročilejším stadiu déletrvajícího vztahu.
Lze principy sebeobrany využít i v leadershipu nebo pracovním prostředí?
Ano. V souvislosti s narůstající agresivitou ve společnosti přibývá i případů tzv. klientského násilí, kdy zaměstnanci čelí agresi ze strany klientů či zákazníků. Principy sebeobrany, jako je například Zakřič nebo Utíkej, jsou do velké míry o komunikaci, nastavování hranic a zvládání konfliktních situací. A právě tyto dovednosti jsou velmi důležité i v leadershipu nebo při práci v týmu. Zároveň ale zdůrazňuji, že vedle individuálních dovedností je důležitá také prevence a jasná opatření na úrovni organizace i celé společnosti.
Mohou principy sebeobrany pomoci lidem lépe se postavit sami za sebe?
Rozhodně. V rámci principu Zakřič se věnujeme asertivní komunikaci, různým způsobům, jak říci „ne“, a také tomu, proč je často efektivnější říkat, co chceme než jen to, co nechceme. Zejména my ženy jsme často vychovávány k tomu, abychom byly „hodné“, vyhověly a nevyvolávaly konflikty, což ochraně našich hranic ani našemu bezpečí příliš nepomáhá. Naopak ženy podporujeme v tom, aby se ozvaly, i za cenu, že mohou být okolím označeny za přehnané nebo nepříjemné. Naše bezpečí je totiž důležitější než názor okolí.
Existují jednoduché návyky, které mohou zvýšit osobní bezpečí?
Základem je princip Mysli, tedy prevence. Právě prevenci se na kurzech věnujeme jako první. Důležité je vnímat své okolí – mobil, sluchátka nebo kapuce nám v tom často příliš nepomáhají. Stejně tak je důležité důvěřovat vlastní intuici, protože se často zpětně ukazuje, že měla pravdu. Učíme také jasně komunikovat hranice a nebát se reagovat, když nám něco není příjemné.
Důležité je zároveň přemýšlet o tom, jaká rizika nám mohou reálně hrozit, a znát možné scénáře, jak na ně reagovat. Často se bojíme útoku takzvaného „úchyla z křoví“, ale méně už přemýšlíme o situacích, které jsou ve skutečnosti častější – například co dělat při neštěstí na hromadné akci, jak reagovat, když nás kolega v práci dlouhodobě nerespektuje či shazuje nebo když nadřízený opakovaně nerespektuje náš volný čas.
V zahraničí je sebeobrana součástí výuky na školách. Proč by to dávalo smysl i u nás?
Šikana je bohužel časovanou bombou českého školství. O to důležitější je učit děti principy prevence násilí, komunikaci a práci s hranicemi. Velký důraz klademe také na principy tzv. intervence přihlížejícího (bystander intervention) – tedy na to, jak vhodně reagovat, když vidíme, že se někomu děje něco nesprávného. Tyto principy mohou děti využít nejen ve škole, ale i v běžném životě, například když vidí, že někdo ubližuje seniorovi nebo se kamarád zranil při hře a je zapotřebí zavolat pomoc.
Z výzkumů ze zahraničí navíc vyplývá, že výuka metodiky Sebeobrany pro všechny přispívá ke snížení šikany, zlepšení atmosféry v kolektivu i celkového klimatu ve škole. Bezpečnější společnost totiž nevzniká sama – vytváříme ji každý den svým chováním.
Pozorujete v poslední době větší zájem o kurzy sebeobrany?
Ano, zájem roste, nejen na úrovni jednotlivců, ale i organizací. Vidím zájem například u zdravotníků, sociálních pracovníků nebo zaměstnanců služeb, kteří se setkávají s agresivním chováním klientů. Stále více organizací také poptává workshopy jako teambuilding.
Lze technologie využít i v oblasti sebeobrany?
Ano, technologie mohou v oblasti prevence násilí a sebeobrany hrát velmi důležitou roli. Vytváříme například zážitkový e-learning nebo videokurzy, které lidem umožňují osvojit si základní principy bezpečného chování a práce s hranicemi. Zároveň připravujeme řešení zaměřené přímo na oblast zdravotnictví a sociálních služeb, kde se zdravotníci stále častěji setkávají s agresí ze strany pacientů či jejich doprovodu.
Díky technologiím můžeme metodiku i osvětu šířit také k lidem, kteří by na klasický kurz nepřišli nebo se k němu momentálně nedostanou. Digitální nástroje tak mohou být dobrým doplňkem praktického tréninku a pomáhají dostat důležité principy prevence násilí k širší veřejnosti.
Kam byste chtěla projekt posunout v příštích letech?
Cílem je, aby se prevence násilí a práce s hranicemi staly běžnou součástí vzdělávání i pracovního prostředí. Rádi bychom program dostali do více škol, zdravotnických zařízení i dalších profesí, kde se lidé často setkávají s konfliktními situacemi.
Zároveň rozvíjíme i mezinárodní spolupráci – například projekt zaměřený na seniory či ženy migrantky. Velký potenciál vidíme také v technologiích. Vyvíjíme komplexní řešení pro zdravotnictví SAFE AI, které by mělo pomáhat vyhodnocovat efektivitu prevence násilí a podporovat bezpečnější pracovní prostředí.
Foto: Linda Štucbartová (se souhlasem)
