Impozantní prostory Obecního domu se staly svědkem historické události – byl zde slavnostně odhalen ikonický kalendář Pirelli 2026. Autorem fotografií 52. edice kalendáře je norský fotograf a režisér Sølve Sundsbø, který v něm zachytil také českou modelku Evu Herzigovou.
Nejnovější vydání kalendáře „The Cal™“ nese název ŽIVLY a zkoumá propojení člověka s přírodou. Jeho osobnosti se zde objevují jako symbolická ztělesnění přírodních živlů – země, vzduchu, ohně a vody, ale i těch nehmotných, jako jsou energie, éter či světlo. „Kalendář překračuje hranice tradičních čtyř živlů,“ vysvětluje Sundsbø. „Nechtěl jsem být doslovný. Chtěl jsem zachytit emoce, instinkty a vnitřní stavy, které formují lidský život. Také touhu po svobodě, zvídavost a hlad po poznání. Určité tajemství, představivost, vášeň, potřebu emancipace, pouto s přírodou i náš vztah k času a prostoru. Je to způsob, jak se znovu propojit s místem, odkud pocházíme. Ambiciózní, ale chtěl jsem to zkusit.“
Fotografování začalo v dubnu na pláži Holkham Beach v Norfolku a na venkově v Essexu, kde autor zachytil obrazy divoké přírody. Následně pokračoval ve studiích v Londýně a New Yorku, kde jako vášnivý technický experimentátor využil obrovské LED obrazovky k vytvoření přírodních scén: západů slunce, mraků, ohně a vody. Každá z modelek ztvárnila jeden živel a spolu s fotografem vytvořila portrét, který zachycuje její emoci, energii a jedinečnou fyzickou přítomnost.
„Chtěl jsem fotografovat zralé ženy, které v sobě nesou zkušenost a hloubku,“ říká Sundsbø o svém výběru. „Ženy, které hluboce obdivuji za to, co představují. Některé jsem chtěl zachytit už dávno, jiné jsem měl možnost portrétovat dříve – a chtěl jsem jim dát nový význam.“
Na 22 fotografiích kalendáře se objevuje 11 výjimečných žen ze světa filmu, módy, sportu a hudby: skotská herečka Tilda Swinton, britská herečka Gwendoline Christie, zpěvačka a skladatelka FKA twigs, italsko-americká herečka a režisérka Isabella Rossellini, americká tenisová legenda Venus Williams, britská módní návrhářka a modelka Susie Cave (známá i z kalendářů Helmuta Newtona z roku 1986 a Clivea Arrowsmitha z roku 1991). Dále také italská herečka Luisa Ranieri, ruská modelka Irina Shayk, čínská modelka a herečka Du Juan (z kalendáře Patricka Demarcheliera z roku 2008), česká supermodelka Eva Herzigová (účinkovala v edicích Petra Lindbergha z roku 1996 a Bruce Webera z roku 1998) a portorická herečka Adria Arjona.
Co o kalendáři prozradil autor fotografií Sølve Sundsbø?
Kde se vzala vaše vášeň pro fotografii?
Začalo to touhou vyprávět příběhy. Nejsem zrovna dobrý v psaní ani kreslení, ale vyprávět jsem chtěl vždy. Začal jsem u lyžování. Fotil jsem přátele na svazích a přinášel ty příběhy „zpátky z hor“. Pak přišly koncerty: jako mladý jsem jich navštěvoval spoustu. Chtěl jsem ty emoce zachytit vizuálně, abych je mohl sdílet. Fotografie pro mě tedy znamená vyprávění příběhů a komunikaci.
Co vás napadlo jako první, když vás požádali, abyste nafotil kalendář Pirelli 2026?
Okamžitě jsem měl radost, protože kalendář je velkou síní slávy fotografů a je krásné stát se její součástí. V jistém smyslu je to skoro jako získat ocenění. Řeknete si: „Bože, vyhrál jsem tuhle cenu,“ a pak ji musíte obhájit. Obvykle dostáváte uznání za něco, co už jste udělali. Tady je to, jako byste vyhráli předem – a pak to musíte vytvořit. Zpočátku vás ohromí nekonečné možnosti, ale velmi brzy začnete přemýšlet, jak na to konkrétně.
Jak jste přišel na nápad použít jako téma „živly“? Co pro vás představují?
Vycházelo to z touhy propojit se s přírodou, a přitom se vyhnout klišé. Nechtěl jsem tvořit přímo v přírodě, i když tam chci být pořád, ale přetavit ji do abstraktnější, méně očekávané podoby. Živly jsou v jistém smyslu destilací přírody. Od počátků civilizace máme zemi, vítr, oheň a vodu jako způsob, jak přírodu zjednodušit na něco srozumitelného. Připadalo mi přirozené pracovat v rámci, který vezme „všechno“, protože příroda je všechno – a promění to v něco, co lze v obraze vystihnout a řídit. Tak ten nápad vznikl.
Povězte nám něco o procesu tvorby tohoto kalendáře.
Začali jsme úvahou, jak to vizualizovat. Jak zobrazit vítr? Vítr je přece neviditelný, pokud se něčeho nedotýká. Voda je médium, v němž jste, ponoříte se do ní, nebo vás nějak zasáhne. Výzvou bylo dát těmto prvkům fotografickou podobu. Tvořit venku by bylo příliš náročné kvůli množství rušivých elementů. Zvolil jsem proto jednodušší, studiový přístup. Využili jsme novou technologii obřích LED stěn, abychom přírodu „sklidili“ a v kontrolovaném prostoru ji znovu vytvořili. Samozřejmě jsme použili i skutečnou vodu a skutečný vítr, ale některá pozadí a prvky jsme si přenesli z exteriéru do studia. Celý proces stál na velmi praktických ohledech: zpočátku si myslíte, že můžete cokoli, ale zároveň vás limituje, co člověku sluší a v čem se cítí dobře. Nechcete, aby za někým opravdu hořel oheň, pokud to není opravdu nezbytné! Proto jsme veškerý oheň natočili předem a promítali ho na stěnu za modelkou, abychom eliminovali jakékoliv riziko.
Řekněte nám něco o roli osobností kalendáře. Jak je zapojujete do těchto prvků?
U některých to bylo velmi doslovné. Evu Herzigovou a Susie Cave jsme umístili do vody. Pro Tildu Swinton jsme vytvořili miniaturní svět. S FKA Twigs jsem vedl dlouhý rozhovor, protože chtěla být pokrytá pískem a stát se součástí země. Je to celé o dialogu. Chcete, aby osoba vypadala krásně, a zároveň aby se cítila být s daným živlem v souladu.
Prozradíte něco o ostatních členech týmu, kteří se účastní tohoto dobrodružství. Jak důležité je pro vás být obklopen lidmi, kterým opravdu důvěřujete, že vám poskytnou pomoc a návrhy ohledně tohoto projektu?
Když dělám projekt tohoto typu, chci pracovat s lidmi, které znám. S lidmi, k nimž mohu být zcela upřímný. Na styling jsem oslovil Jerryho Stafforda. Jerry je nejen skvělý stylista, ale také někdo, kdo mi umí „uvolnit vnitřní bariéry“. Uvolňuje nápady drobnými impulzy, které já pak rozvinu do mnohem většího celku. Letos kalendář ožil i v pohybu. Měl jsem čest spolupracovat s brilantním kameramanem Benoîtem Delhommem. Navrhl filmové světlo a společně jsme ho upravili pro fotografii. Scénu krásně vytvořil můj dlouholetý spolupracovník Robbie Doig. Za make-upem stojí Val Garland. S Val pracuji dlouhá léta a důvěřuji jejímu oku, její vizážistické zručnosti. Důvěřuji jí i po lidské stránce.y. Syd Hayes je skvělý kadeřník, který vždy zvolí to, co je pro daný záběr to správné. Chtěl jsem, aby grafické zpracování kalendáře dělal Greger Ulf Nilson, protože je skvělý designér a můj blízký přítel. V New Yorku jsme pak spolupracovali s Bobem Recinem na vlasech, Jamesem Kaliardosem na make-upu a Tristanem Sheridanem jako kameramanem. Zkrátka, jsou to lidé, s nimiž pracuji opravdu dlouho. Důvěra je klíčová a všichni víme, že tvoříme něco magického.
Co pro vás znamená krása?
Krása je velmi složité slovo. Jako byste nabízeli něco, co možná na první pohled nevidíte, ale pak si to zamilujete. Myslím, že krása je silně individuální a velmi široký pojem: „ona je krásná“ a „on je krásný“, to se v čase proměňuje. Jedna věc je ale věčná: lehká nejistota, zda vás něco fascinuje či ne. Krása musí být zajímavá a trochu náročná.
Vnímáte fotografii jako formu zkoumání nebo jako potřebu, jako hledání nebo touhu?
Myslím, že fotografie je touha, hledání a vášeň. Pro mě je to tvorba zajímavého okamžiku, který vypustím do světa se slovy: „Co vy na to? Zajímá vás to? Připadá vám to krásné?“ Tento moment komunikace je pro mě zásadní. Fotím neustále, například na telefon, malý foťák, používám cokoli – a je to můj způsob, jak porozumět světu. Stejně jako spisovatelé zapisují své prožitky, já se snažím svět chápat tím, že ho fotografuji.
Chtěl byste něco vzkázat příštím generacím?
Ano, prostě do toho jděte, vyrazte ven, odložte telefony, obrazovky, jděte ven. Nedívejte se na mě. Vyjděte ven a udělejte to sami.
Zdroj: Pirelli
Foto: Pirelli (se souhlasem), titulní Denis Goga
