Město Lanškroun mě lákalo k návštěvě už hodně dlouho. Dost možná, že díky poměrně známém panu faráři Zibimu (Zbigniew Jan Czendlik), který je lanškrounským děkanem a přijde mi, jako milý, příjemný člověk a tak nějak jsem si říkala, že tím pádem musí být “milo” i v tomto městě.
Nejprve jsme tedy vyrazili ke kostelu sv. Václava a na zámek a poté jsme z Jiráskova náměstí přešli do samotného centra městečka na náměstí J. M. Marků. Zdejší centrum je označeno jako památková zóna, ta byla vyhlášena v roce 1990. Tvoří ji historické centrum města s centrálním čtvercovým náměstím. Tomu dominuje renesanční budova radnice s dochovanými portály a dalšími kamennými prvky. Náměstí lemují řady patrových domů z poloviny 19. století.
Město bylo založeno v 2. polovině 13. století v souvislosti s královskou kolonizační činností jako hlavní ekonomické centrum rozsáhlého lanškrounsko-lanšperského panství. První dochovaná písemná zmínka o Lanškrouně pochází z roku 1285, kdy jej od českého krále Václava II. převzal Záviš z Falkenštejna. Od roku 1304 byl Lanškroun součástí majetku Zbraslavského kláštera, později litomyšlského biskupství (r. 1358). 8. srpna roku 1371 založil Petr Jelito, litomyšlský biskup a rodák z Dolního Třešňovce u Lanškrouna, ve městě u Dolní brány klášter augustiniánů kanovníků pro 12 řeholníků, kteří přišli z mateřského konventu v Roudnici.
Lanškroun leží v podhůří Orlických hor, na východě Čech nedaleko historické zemské hranice s Moravou. Žije v něm přibližně 9 800 obyvatel. Je zasazen v širokém údolí Moravské Sázavy, rámovaném lesnatou vrchovinou. U města se nachází soustava rybníků, sloužících dnes k rekreaci a sportovnímu vyžití.