Podzim v Praze znamená jediné: výstavy, výstavy, výstavy. Minulý týden mě zaujalo bienále umění od J&T Banky. A upřímně – bylo pro mne zklamáním. Původní budova Bellevue byla nádherná (a ano, má jeden z nejhezčích výhledů v Praze), ale teď působí opuštěně, zdevastovaně a smutně. A umění uvnitř ten smutek nijak nezachránilo. Některá díla byla jednoduše… ošklivá. Zkrátka nic, co bych si přála vidět.
Takže když jsem pak náhodou zahlédla oznámení o výstavě Momenty okamžiků v Galerii Václava Špály, zpozorněla jsem. Psalo se tam: figurativní. Krásné. To mi stačilo, abych si to zařadila do víkendového seznamu.
Ticho v galerii a čas jen pro sebe
Jedna z věcí, kterou na návštěvách galerií často dělám je to, ze tam vyrazím hned po otevření. Žádný chaos vernisáží, žádné skupiny s průvodcem. Jen vy a obrazy. Můžete se zastavit, kde chcete. Dýchat. Dívat se.
A přesně to jsem zažila i tady.
Ticho. Klid. Luxus. A byla to radost.
Konečně něco krásného
Portréty jsou většinou ve velkém formátu. Ženské postavy, některé nahé, ale nikdy nevyzývavé. Nic prvoplánového. Klidná intimita. Některé ženy se dívají stranou. Jiné vám hledí přímo do očí. Ta rovnováha mezi jemností a sebevědomím působí opravdově a lidsky.
Už dlouho jsem tady neviděla výstavu, která by byla tichá, ale přitom silná. Figurativní, ale ne dekorativní. Je v ní cit. A to je vzácné.
Zachytit okamžik, který už zmizel
Co mě překvapilo, byla práce s pamětí. Podle kurátora Martin Velíšek nemaluje podle modelu, ale podle vnitřních dojmů. Podle momentů. Krátkých setkání, gest, pohybů, které v něm zůstaly.
Říká, že maluje podle impulzů: gesta, pohledy, energie. Ty si uchovává, a pak je nechá promluvit na plátně. Nejsou to portréty ve smyslu dokumentace. Jsou to portréty jako ozvěny.
A právě to dává celé výstavě jemnost. Klid. Víte, že se něco stalo. Ale už je to pryč. A zůstává jen pocit.
Krása, která nekřičí
Dnes se hodně mluví o tom, že umění má „posouvat hranice“. A někdy to dává smysl. Ale často to v praxi znamená výstavy, které jen šokují, provokují, nebo zahlcují.
Tohle není ten případ. Tahle výstava nezvyšuje hlas. A ani nemusí. Zůstane s vámi, protože je promyšlená. Důsledná. Konečně krásná – ale i klidná. V tom nejlepším slova smyslu.
V sezóně plné hlučných výstav a těžko čitelných instalací mi tohle připomnělo, že je pořád možné najít něco opravdového. Něco, co vás na chvíli zastaví. A upřímně – to byl pocit, který jsem potřebovala.
Výstavu Momenty okamžiků od Martina Velíška, kurátor: Petr Vaňous, najdete v Galerii Václava Špály, Národní 30, Praha 1.
Výstava trvá od 5. září do 19. října 2025.
Foto: se souhlasem Jany Zedníčkové
