To nevymyslíš!
To vám takhle jednou v prosinci vezmu telefon a někdo se ozve jako veterinární stanice XY. Sdělí mi, že dostali anonym a že jsem v něm byla nařčena, že týrám ryby.
V první chvíli jsme si myslela, že si ze mě nějací kamarádi dělají legraci a dokonce jsem si v šoku nevzpomněla, že máme v domově pro seniory malé umělé jezírko. Takže jsem jí odpověděla, že doma žádný jezero fakt nemám.
Paní se nedala a suše sdělila, že přijde na kontrolu.
V domově pro seniory jsem byla tehdy pár měsíců a řešila jsem mnoho jiných problémů než zrovna jezírko a ryby. I tak jsem přemýšlela, jak je mohu vlastně týrat. Jestli to vlastně není pravda.
Začala jsem jako absolutní neznalec zjišťovat, jak to s těmi našimi rybami je. Poradila jsem se s odborníky a zjistila jsem, že v našem jezírku plavou kapříci, kteří mohou plavat i v zimě, rozhodně nemusí z jezírka ven, mají pravidelné krmení a čištění vody.
Kontrola opravdu přišla, zjistila to, co já, a zase odešla.
Dodnes nevěřím, že se mi tohle stalo.
Fakt někdo reaguje na to, že týrám ryby? Jak to vlastně člověka napadne?
Já se tomu dnes už směju, ale tuto kontrolu zaplatil stát. Reagoval na anonym, zahájil správní řízení, přišel na kontrolu, nic nezjistil, ukončil vše zápisem, založil. Jedno velké nic a spousta času a peněz.
Úředníků je zapotřebí, ale asi úplně někde jinde.
A já, když jdu okolo našeho jezírka, vždycky si vzpomenu a mrknu, jak se ti naši kapříci mají.
Foto: se souhlasem Lenky Kohoutové
