Kdo chce porozumět skutečnosti, musí jí dát svou veškerou pozornost, veškerou energii. Vaše pozornost a energie se však okamžitě rozptýlí, když si vytvoříte fiktivní, ideální svět. Jste schopni zbavit se vlastní fikce, ideálů? Jen člověk, který to myslí vážně, který má touhu najít pravdu a lásku, nežije v představách. Žije pouze tím, co je.
Při zkoumání faktu vlastní zloby nelze vynášet soudy, neboť když zlobu zatratíte, neuvidíte ji takovou, jaká je. Prohlásíte-li, že někoho nemáte rádi, že ho přímo nenávidíte, je to skutečnost, ačkoli to zní hrozně. Když se však na věc podíváte a dojdete na její kořen, zmizí.
Pokud si však řeknete: “nesmím nenávidět, musím mít v srdci lásku”, jste pokrytec, žijící v dvojakém světě. Žít plně v tomto okamžiku znamená žít tím, co je, tím, co se právě odehrává – bez náznaku odsuzování nebo ospravedlňování. Potom porozumíte každému problému tak dokonale, že pro vás okamžitě skončí. Jakmile vidíte problém jasně, je vyřešen.
Nyní naplno pozorujete tvář násilí, které není jenom vnější, ale také není pouze uvnitř. Jestliže násilí skutečně vidíte, znamená to, že jste se z něj vymanili. Nepřipustili jste žádnou ideologii, aby vás násilí zbavila. To vyžaduje hlubokou meditaci, soustředění, nejen slovní souhlas či nesouhlas.
Vaše podmíněná mysl, váš způsob života, uspořádání společnosti, v níž žijete, vám brání podívat se na fakta zpříma a okamžitě se s nimi vyrovnávat. Většinou tedy odpovídáte slovy, že o tom budete přemýšlet, uvažovat, že to zkusíte. Mimochodem, slova “zkusím to” jsou jedním z nejstrašnějších prohlášení. “Zkusím to” nebo “vynasnažím se” neexistuje. Buď to ihned provedete, anebo je to pryč.
Zdroj: Džiddú Krišnamúrti: Volnost, která neví
Foto: Pexels
