Ačkoli den předtím svítilo sluníčko a teploty dávaly znát, že jaro je zde, 21. března jsme se probudili do zasněženého, podmračeného rána a ani za celé dopoledne se počasí nijak významně nezměnilo.
Ale ani to nám nebránilo vyrazit alespoň na pár hodin ven na vzduch. Tentokrát jsme si vybrali v rámci procházky po okrese – okolí Manušic.
Manušice je jednou z částí města Česká Lípa. Leží severně od České Lípy v nadmořské výšce 245 metrů. Je zde evidováno 49 adres s 84 trvale žijícími obyvateli, protéká tudy říčka Šporka.
V roce 1407 je ve vsi zmíněn poplužní dvůr a v roce 1615 mlýn s pilou. Pobělohorský konfiskát panství Horní Libchava i s Manušicemi získal Maltézský řád (nyní Suverénní řád Maltézských rytířů), v jehož držení se ves nacházela více jak 300 let. V roce 1878 se Manušice staly samostatnou politickou obcí s farní správou v Horní Libchavě, kam byly až do konce druhé světové války též přiškoleny. Po první světové válce se zcela německy osídlená obec přihlásila k provincii Německé Čechy a po Mnichovské dohodě připadla k Německé říši.
Většina německého obyvatelstva byla ze svých domovů vyhnána ještě před začátkem Postupimské konference, teprve pak pokračovaly organizované transporty do americké okupační zóny a následně sovětského okupačního pásma v Německu, které byly ukončeny v listopadu roku 1946. Téměř souběžně začalo osídlování obce převážně českým obyvatelstvem z vnitrozemí.
Po roce 1989 se obec, ležící v CHKO České středohoří, v CHOPAV Severočeská křída, v blízkosti EVL Manušické rybníky a s napojením na pěší a cyklistické trasy, jejichž hlavní páteř tvoří cyklostezka Varhany na zrušené železniční trati, profiluje jako rekreační část města Česká Lípa. V roce 2012 proběhla za pomoci místního „Sdružení za rozvoj obce Manušice” a spolku Drobné památky severních Čech rekonstrukce kaple Nanebevstoupení Páně.
