Další z navštívených kostelů při naší toulce Litoměřicemi byl ten svatováclavský.
Historie kostela sahá až do roku 1363, kdy je poprvé připomínán. Gotická stavba však byla během třicetileté války poničena. V letech 1714-16 dalo město na tomto místě postavit nový kostel jako dík za odvrácení moru.
Barokně jej vystavěl Octavio Broggio. Sochařské práce jsou dílem Franze Tollingera a štukatérské R. Bolla. V průčelí se nachází socha sv.Václava, českého knížete a patrona českého národa. Nad sochou je štukový městský znak.
Oprava v letech 1993-94 probíhala dle návrhu ing.arch. Jarmily Antošové a restaurátorské práce prováděli ak.arch. Jan Staněk a Alois Kučera. Při této v pořadí čtvrté opravě byla otevřena kopule kostela. V makovici byly nalezeny dvě olověné a jedna měděná tuba, jako poselství dávných věků z dob minulých oprav kostela. Ve všech byly ukryty mj. záznamy o tehdejší době a staré mince. Nově k nim přibyl záznam o době naší: fotografie, mince a videokazeta o stavu města. Kostel je majetkem města a v bezplatném pronájmu ho od roku 1945 užívá pravoslavná církev.
Kostel je poměrně malá stavba. Základem jeho dispozice je čtverec se zaoblenými rohy, k němuž na západě přiléhá malý, trojboce uzavřený presbytář. Presbytář je od zbytku kostela oddělen ikonostasem od Michaila Adlera Procenko z Krymu z roku 2008. Na čelní stěně presbytáře (v lunetě pod klenutím) je ikona Panny Marie, u jejíchž nohou jsou vymalovány všechny litoměřické kostely, pocházející z r. 2010. V kopuli nad chrámovou lodí jsou zobrazení čtyř evangelistů, Matouše, Marka, Lukáše a Jana.