Váhala jsempřed dvěma lety, zda vložit do knižní série pro dívky zvané Rafaelova škola téma menstruace. A protože paní Luna je jednou z nejvýznamnějších postav knihy, ukázalo se, že menstruaci budou hrdinky prožívat a budou o ní mluvit.
A dneska vám nabízím ukázku jejich prožitku, tedy prožitku hlavní hrdinky Mariny. Prožitku, který se mladým dívkám občas může stát. Tato ukázka je k nalezení v 6. knize série zvané Rafaelova škola – Písně sirén.
*heart*
MARINA SE ČERSTVÉ stopy krve na křesle lekla jen v prvním okamžiku. V další vteřině jí došlo, proč se od noci sama rozplývá do okolí a proč je od probuzení tak krásně líná. Usmála se a vzápětí stiskla rty jako kachňátko. To když se podívala dozadu na žlutou nabranou látku.
„Úspěšně jsem si zničila šaty.“
Rowan stál už u ní a nerozuměl jí.
„Marinečko, co ti je? Stalo se ti něco v noci?“ vzal ji za ramena, jako kdyby měla omdlít a on se snaží zabránit tomu, že upadne.
„Ro, klid, mám menstruaci. Jenže jsem s ní nepočítala a nebyla na ni připravená. Po minulých metamorfózách jsme ji my holky
dostaly pokaždé až na podzim. Až když si tělo zvyklo. Asi si moje tělo teď zvyklo hodně rychle. Možná za to můžou ty labutí tance.“
„Jaké labutí tance?“
„Pak ti to povím, teď se potřebuju osprchovat a převléknout. A zkusím vyčistit křeslo. Jo, a tamhle v komodě, ve druhém šuplíku zdola mám čokolády, tak si zatím můžeš dát,“ pohladila ho po paži a odkráčela do koupelny.
Koupelnu prozařovalo slunce pronikající matným sklem okna. Okno bylo široké, nahoře do mírného oblouku a kolem dokola ho zdobily vitráže s povíjnicí. Marině tak okno připomínalo domov, protože tyhle zářivě kvetoucí plazivé letničky vysazuje babička každým rokem po zahradě. Slunce teď promítalo červená sklíčka povíjnic na krémové dlaždičky po stěnách a do zrcadla nad umyvadlem.
Marina vložila zakrvácenou část sukně do umyvadla, nechala na ni téct ledovou vodu, aby krev rozpustila, a sama vklouzla
do vany. Pod příjemným proudem vody zavřela oči, paprsky ji skrz okno hřály po těle a ona vzpomínala na loučení s labutěmi.
Do slunovratu mě budou učit ony. Na to se těším, bylo mi s nimi krásně. Potom když se metamorfovaly a vystoupily se mnou z bazénu, vypadala každá jinak. Jenže já je najednou nepoznávala. Zapomněla jsem si pamatovat jejich aury. Soustředila jsem se jen na jejich labutí těla a to byla chyba. Budu je muset poprosit, aby se mi znovu představily. To bude trapas…
Když vyšla v županu z koupelny, Rowan už pořádal druhou čokoládu, křeslo bylo pryč a Světlana se vracela pro šaty. „Vychovatelka Martina říkala, že jí je mám přinést. Z téhle barvy se krev obtížně odstraňuje. Někam je pošle, aby se o to pokusili.“
*heart*
Nyní četli první z ukázek o menstruaci, které se v Rafaelově škole objevují. Tady: Když si dcerky čtou o menstruaci (2) si můžete přečíst druhou ukázku. Doufám, že bude vtipnější než tato. A pokud byste byli zvědaví nebo spíš zvědavé na první řádky celé série, tak ukázka z první kapitoly první knihy, kdy je hrdince pouhých jedenáct a půl roku se nachází v následujícím článku: Když maminka i dcerka čtou stejnou knihu.
